Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Grafik Kovářík je „nový Cihlář“

Česká grafika má stále ve světě zvuk, naši tvůrci sklízeli řadu cen na nejdůležitějších mezinárodních přehlídkách, ať už šlo o bienále v Lublani, Krakově nebo italské Bielle. Velký rozkvět tato disciplína zažila v 60. a v 80. letech, ukazuje se však, že se v ní velmi úspěšně začali etablovat i mladí domácí umělci, o čemž svědčí i věk a kvality posledního laureáta právě udělené Boudníkovy ceny. V pražském Clam-Gallasově paláci se nyní představuje 13. ročník tohoto prestižního ocenění a 14. ročník Grafiky roku.

Nástupce Michala Cihláře?

K laureátům Boudníkovy ceny, která nese jméno českého experimentátora, se řadí například Jiří Anderle, Adriena Šimotová, Emanuel Ranný, jejichž díla se už dávno stala součástí významných sbírek v Evropě i v Americe. Tentokrát cenu Vladimíra Boudníka získal na rozdíl od předešlých let příslušník mladé generace. Tvorba Vojtěcha Kováříka (nar. 1976) vyzrála nečekaně brzy. Absolvent brněnské fakulty výtvarných umění (2003) hned na začátku své kariéry zaujal svým vyhraněným názorem. Jeho velkoplošné linoryty upoutaly pozornost nejen dokonalým zvládnutím technických prostředků, ale i přesným a zároveň sugestivním vyjádřením prostoru. Stal se snad nejmladším účastníkem výstavy české moderní grafiky, kterou před několika lety pořádal v prostorách Mánesa SČUG Hollar.

Kováříka fascinovala průmyslová architektura, jejíž atmosféru dokázal přesně vystihnout. Byl oceněn na mezinárodním trienále grafiky v Praze i na některých zahraničních přehlídkách (loni na prestižní přehlídce Linolschnitt heute v německém Bietigheim-Bissingen). Zabývá se nejen černobílým, ale i barevným linorytem a také serigrafií. Jeho technické postupy jsou často náročné, svým přístupem se v tomto smyslu stává jakýmsi nástupcem Michala Cihláře, který také za východisko své grafiky pokládá precizní ovládnutí výtvarných prostředků, čímž navazuje na některé výrazné osobnosti minulosti (Max Švabinský). Vojtěch Kovářík dokáže jasně a přesvědčivě vyjádřit své představy, jeho listy působí až existenciálně podbarvenou prázdnotou prostoru s obdobnou tajuplností jako vylidněná náměstí Giorgia de Chirico. Komise nesporně volila správně, jde sice o mladého umělce, ale již vyzrálou osobnost. Grafika roku se jako vždycky vypisuje v několika kategoriích. Jde o velké formáty, menší formáty, studentské práce a autorské knihy. Pak se ještě hodnotí zvlášť technické postupy jako hlubotisk, počítačová grafika atd. Stále víc se objevují digitální tisky, a to nejen u studentů, ale i u starších umělců, kteří ke computeru přecházejí s již hotovým názorem. Ten se ale s novými technologiemi a programy může výrazně oživit a proměnit.

V oblasti digitálních tisků již tradičně hraje prim Zbyněk Janáček, který grafiku již dlouhá léta vyučuje na Ostravské univerzitě. Možnosti počítače dokáže ve svých variacích využít velmi nápaditě. Jistě oprávněně získal v této disciplině čestné uznání Richard Kočí, který se počítačové grafice věnuje až v poslední době, ale jeho listy přinášejí při své barevné pestrosti prostupujících se tvarů příjemné osvěžení. Stejně zaujme i zkušená Jaroslava Severová, která se naopak této oblasti věnuje již řadu let a její tvorba dokládá, že computer má v současné grafice stále významnější postavení, protože přináší možnosti, které jiné techniky nemohou nabídnout. I dnes se však ukazuje, že lze s úspěchem použít tradiční techniky. Například mezzotintu, kterou už skoro nikdo pro její mimořádnou náročnost neovládá. V tomto směru je zajímavý přístup Dalibora Smutného, který s její pomocí velmi citlivě ztvárňuje motivy rostlin. Z experimentátorů starší generace upoutá Naďa Synecká, která kombinuje barevný lept se šablonou. Plochu i prostor dokáže ve svých serigrafiích oživit Jana Budíková.

Nesmírnou čistotou projevu neustále okouzluje Květa Pacovská, která sbírá ocenění nejen u nás, ale především v cizině. Vyzrálým projevem zaujme Lenka Vilhelmová, která kombinuje různé klasické techniky se svými vlastními postupy a dosahuje tak živého výrazu. Její tvorba byla také tentokrát oceněna četným uznáním za hlubotisk. Stále něco nového přináší Jan Měřička, který často propojuje grafiku s prostorovým řešením. Z oblasti autorských knih upoutá netradiční pojetí Martiny Spasovové (Fakulta umění Ostravské univerzity), která nezvyklým způsobem ztvárnila Pět povídek Williama Saroyana.

Boudníkova cena i Grafika roku oživují zájem o současnou grafickou tvorbu, mají již poměrně dlouhou tradici a je dobře, že ji svou záštitou podporuje primátor Prahy Pavel Bém. Doufejme, že se tyto přínosné akce budou konat i v budoucnosti a že budou trvale přinášet přehled o tom, co se v české grafice právě nyní odehrává.

HODNOCENÍ LN ***** Grafika roku 2007 Boudníkova cena

Clam-Gallasův palác, Praha Do 18. března

Autor: