Granty, lék na neúspěch?

Jan Hrušínský s divadlem Na Jezerce, zpěvák a skladatel Janek Ledecký s Divadlem Kalich, Divadlo Ta Fantastika Petra Kratochvíla a Divadlo Radka Brzobohatého. To jsou největší kritici systému, jakým hlavní město nyní přiděluje kulturní granty. Letos o ně žádalo 550 subjektů. Na všechny se nedostalo.
 
Radní pro kulturu Milan Richter na včerejším prvním pražském workshopu na toto téma nový grantový systém obhajoval. „Rok od roku stoupá částka, kterou město na kulturu a granty dává. Letos dá na granty 183 milionů korun a 55 milionů půjde na partnerství města u určitých projektů,“ sdělil Richter.
Stovku divadelníků a hudebníků, kteří se workshopu zúčastnili, tím nedojal.
 
Část divadelníků se už několik týdnů bouří proti tomu, komu grantová komise peníze přidělila. A zpochybňují kritéria hodnocení. Podle člena grantové komise, divadelního kritika Vladimíra Justa, ona pomyslná hranice vede mezi uměleckou přínosností dramaturgie divadla a repertoárem těch scén, které se profilují jako komerční divadla. „Tomu nerozumím. Co to je komerční divadlo? Přece všichni chceme dělat dobré divadlo,“ namítla však Hana Gregorová za Divadlo Radka Brzobohatého.

Just ale trvá na svém. „Rozdíl mezi Dejvickým divadlem na jedné straně a Divadlem Kalich nebo Metrem na straně druhé je přece zřetelný a jasný. Ale neplatí to už například pro Tomáše Töpfera, který své Divadlo Na Fidlovačce otevřel stranou od metra a Eliška Balzerová v něm hraje způsobem, jakým jsem ji v Divadle Na Vinohradech hrát nezažil,“ vysvětloval včera Just, kudy vede ona dělící čára. Komerční divadla podle něho sázejí na jistotu. Sídlí v centru a volí osvědčené tituly. Magnetem bývá herecká hvězda. Nejlépe taková, kterou diváci znají z velkých kamenných divadel.

Divadelníci však žádnou komerční kategorii neuznávají. „Neúspěch se odměňuje, úspěch se zakopává,“ prohlásil Petr Kratochvíl, který šéfuje Divadlu Ta Fantastika.

Zazněly i návrhy, jak systém změnit. Například podle ředitele symfonického orchestru FOK Ilji Šmída by se měly granty rozdělit na jednorázové projekty, dále na festivaly a jiné opakované akce a třetí kategorií by měl být provoz kulturních institucí. Podle ekonoma Miroslava Ševčíka by divadelní granty měly zohledňovat diváckou návštěvnost. Dotovala by se tak vlastně cena prodané vstupenky. Nehrálo by pak roli subjektivní hodnocení.