Každé roční období má své radovánky. Zbyněk Petráček na této stránce lká, že v letošním sněhovém požehnání pociťuje znepokojivou absenci sněhuláků. Pro útěchu jsem mu zaslal e-mailem čerstvou fotografii velmi naturalisticky vyvedené karlínské sněhulačky, snad ho potěší.
Naše redakce má jedno specifikum, které z nás činí exkluzivní pracoviště. Věnujeme se totiž v pracovní době prostřed ledna radovánce, která je výsostně letní. Grilujeme. Grilujeme vášnivě, denně, přímo v prostorách redakce. Grilujeme cokoli a kohokoli. Radši se příliš nebližte smíchovskému Anděl Media Centru, sice ugrilujeme i vás.
Minulý týden byl v tomto směru přímo obžerný: ve středu jsme si pochutnali na Štefanu Fülem (Při grilování Füle členství v KSČ přešel frázemi), ve čtvrtek jsme rožnili kandidátku na eurokomisařku Rumjanu Želevovou (Bulharka je blízko ugrilování) a v pátek jsme si nechali dovézt masíčko dokonce až ze zámoří (Komise v USA grilovala bankéře).
Sloveso grilovat (v mírových časech nesoucí význam ,opékat na přímém ohni nebo působením jiného přímého zdroje tepla‘) by se v uvedených kontextech dalo nahradit stylově neutrálními vyslýchat, zpovídat, prověřovat, podstatné jméno by pak mohlo být výslech, slyšení. Problém je, že za prvé některá z uvedených synonym (zpovídat, výslech) vyvolávají asociace s jinými významy a za druhé, pámbu mě netrestej, ono to grilování má svou šťávu... Takových případů proniká do článků i titulků Lidových novin stále víc (například přímo nad grilovanou Želevovou žehlil Izrael ponížení Turků), ale nelze je pokaždé jednoznačně odmítat. Denně tak v jazykové redakci LN hledáme hranici mezi nespisovností, chabou slovní zásobou a na druhé straně jazykovou živostí. Možná by česká stylistika, jak před časem navrhoval Petr Zavadil, mohla být pružnější v povyšování výraziva z přízemních podlaží slovní zásoby do pater vyšších. Otupila by se tím jedna ze schizofrenií češtiny a minimálně korektorům by se dýchalo lépe. Kdo má pořád všude dávat ty uvozovky... Na rozdíl od nás si zahraniční výbor Evropského parlamentu jak známo na Štefanu Fülem příliš nepochutnal. Očekávaná omluva za komunistickou minulost nezazněla. To už je taková česká tradice. Naivní Evropané netuší, že tahle kůrčička se vypékala po desetiletí. A hroší kůže šťávu nepouští.
Ajak vlastně vzniká sníh? Že by nám ho sem svatý Petr házel s něhou? S potěšením vám mohu oznámit, že ani etymolog Jiří Rejzek tentokrát není pevný v kramflecích. Hádá, že společný předek všech těch snegů, snijegů, snaygisů, snowů, Schneeů, nixů a níf, indoevropské slovo, které nedokážu nejen vyslovit, ale ani napsat, jak je složité, toto slovo „možná znamenalo ,to, co se lepí‘ “. Výborně! Ať původ sněhu zůstane přikryt peřinou tajemství! Třeba nám jaro poví...
***
Pondělí JAZYKOVÁ Úterý CHLÍVEČEK Středa ARCHIV
ORDINACE Ondřeje Tučka Petra Kamberského Petra Zídka
Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Pátek STŘELNICE Sobota ZKRATY A VÝBOJE
Petra Koláře komentátorů LN Ondřeje Štindla
O autorovi| ONDŘEJ TUČEK jazykový redaktor LN
