Byla to jedna z kapitol kavkazské války mezi Ruskem, Gruzií, vzbouřenou Jižní Osetií a Abcházií. Jejím výsledkem se stala uznání odštěpeneckých entit Moskvou a upevnění v nich ruského vojenského vlivu. Politický a ekonomický tam byl dávno předtím.
V polovině letošního září, v rámci předvolebního mítinku před blížícími se parlamentními volbami, vystoupil v Gori expremiér a šedá eminence gruzínské politiky Bidzina Ivanišvili s kontroverzním projevem, který překvapil a do jisté míry i rozhněval část gruzínské společnosti.
„Dnes si dobře uvědomujeme, že srpnová válka v roce 2008 nebyla přáním ani gruzínského, ani osetinského lidu. Takže až odhalíme viníky krvavého konfliktu mezi bratry a přivedeme viníky k právní odpovědnosti za tento hrozný zločin, otázka obnovení vztahů se jistě dostane na pořad dne,“ nechal se slyšet Ivanišvili.
Jak zároveň nejbohatší gruzínský oligarcha, jehož majetek dosahuje bezmála 5 miliard dolarů, dodal, „že bratrovražedný konflikt, který vnutili nepřátelé Gruzie našim národům, skončí právě historickým vzájemným odpuštěním a upřímným smířením.“
USA připravují v Gruzii „barevnou revoluci“, tvrdí ruská rozvědka |
Tím, kdo Gruzínům a Osetincům vnutil ozbrojený konflikt však v pojetí Ivanišviliho nebylo Rusko, ale konkurenční politická síla Národní hnutí, které vedl tehdejší prezident Michail Saakašvili. Ten se poslední tři roky nachází za mřížemi.
Zkraje října společnost Edison Research provedla průzkum veřejného mínění, podle něhož by vládní partaj Gruzínský sen založená Ivanišvilim získala 33 procent hlasů, prozápadní sjednocení Národního hnutí, Evropské Gruzie a Strategie Agmašenebeli by se umístila na druhém místě s 19 procenty a třetí by skončila prozápadní Koalice pro změny.
Přičemž politická uskupení orientující se na Západ podepsaly Gruzínskou chartu prezidentky Salome Zurabišviliové o proevropském směřování země mají matematickým součtem pětapadesáti procentní preference.
Schvalování antiliberálních zákonů
Pragmatická vláda Gruzínského snu se naopak evropské integraci záměrně vzdaluje. Ekonomickými vazbami na Rusko a Čínu, ale i schvalováním různých antiliberálních zákonů jako je zákon o tzv. zahraničních agentech či zákon o zákazu tzv. propagace LGBT+.
Parlamentní volby se v zemi uskuteční 26. října. A Gruzínský sen, který vládne posledních dvanáct let, mohou znervózňovat, proto se uchyluje ke kontroverzním krokům.
V Gruzii zavraždili transgenderovou modelku. Den po schválení zákona proti LGBT |
„Prohlášení Ivanišviliho míří na domácího spotřebitele. Jediným účelem takového prohlášení je snaha navodit dojem, že Gruzínský sen má mít jasnou představu o obnovení územní celistvosti Gruzie. Toto prohlášení má předvolební charakter a má sjednotit voliče Gruzínského snu,“ vysvětluje v rozhovoru pro Lidovky.cz Viktor Kipiani, šéf gruzínského analytického centra Geocase.
Gruzínský expert je přesvědčen, že prohlášení Ivanišviliho podrývá mezinárodní pozici Gruzie a nepřispívá k prosazování mezinárodně uznané obnovy územní celistvosti země.
„Není jasné, co bude po tomto prohlášení následovat. Gruzínský sen nemá žádný konkrétní plán, ani nějaká předběžná dohoda s Moskvou,“ dodává Kipiani.
„Narativ o tom, že vláda Gruzínského snu by se mohla dohodnout s Rusy na reintegraci Jižní Osetie a Abcházie se začal objevovat zhruba před rokem. Objevovalo se to postupně. Nejprve náznaky, poté přišly konkrétnější vyjádření a vrcholem bylo v podstatě vyjádření Bidziny Ivanišviliho,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz Tomáš Baranec, šéf kavkazského programu nezávislé slovenské poradenské firmy Strategic Analysis.
Slovenský expert, který dlouhodobě v Gruzii působí, uvádí, že ani Osetinci či Abcházci nejsou přesvědčeni, že Ivanišviliho prohlášení není víc, než předvolební prohlášení.
„Spíš si myslí, že je to součástí předvolební kampaně Gruzínského snu. Pokud by Gruzínský sen i po volbách zůstal u moci, tak by pravděpodobně došlo k nějakým reintegračním krokům, ale spíš omezeným. Například otevření de facto zřízených hranic. Ale úplná reintegrace je velmi nepravděpodobná. Takže si nemyslím, že šlo o nějaké upřímné prohlášení Ivanišviliho, je to spíš součástí předvolební kampaně,“ dodává Baranec.
Jižní Osetie a Abcházie se od Gruzie odštíply zkraje 90. let následkem ozbrojeného konfliktu, jež v případě bojů o Abcházii byl mimořádně krvavý. Protektorskou ruku nad oběma entitami držela Moskva, která po srpnové válce v roce 2008 uznala, na rozdíl od drtivé většiny mezinárodního společenství, nezávislost těchto území.
Zkraje letošního října se v Moskvě setkal šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov s jihoosetinským ministrem zahraničí Achsarem Džiojevem, kterému potvrdil, že Moskva bude i nadále považovat Jižní Osetii za nezávislý stát.
Gruzie se zmítá mezi Západem a Ruskem. Moskva větří nový euromajdan |
„Nedokážu si představit, ať už v dohledné nebo vzdálené budoucnosti, nějakou gruzínskou vládu, která by uznala okupaci a uznala oddělení těchto provincií. Je jasné, že mezinárodní právo okupaci neuznává, dokud se mezinárodní společenství nachází při smyslech.
Jsou zde skutečné dopady války, skutečné důsledky pokračující okupace Ruskou federací, skutečné důsledky vyhnání Gruzínů jak z Abcházie, tak ze Samačabla (gruzínské označení Jižní Osetie, pozn. redakce). A skutečné důsledky jsou takové, že zatím ani mezinárodní právo, ani žádná jiná instituce nemá pravomoc tento konflikt vyřešit,“ myslí si Kipiani.
Gruzínci by si návrat odtržených území přáli
Baranec podotýká, že Gruzínci by si přáli návrat odtržených území, má to však háček.
„Existuje určitá skupina v rámci gruzínské společnosti, která by podpořila reintegraci i za takovou cenu, že by se Gruzie dostala opět do ruské orbity. To je v podstatě to, co nepřímo nabízí Gruzínský sen. Návrat do ruské orbity výměnou za reintegraci. Něco podobného se už stalo na přelomu 18. a 19. století. To by však bylo nepřijatelné pro jiný segment gruzínské společnosti, která by nechtěla obětovat vidinu nějakého lepšího života prostřednictvím integrace do západních struktur výměnou za získání zpět Abcházie a Osetie. Ne všichni jsou ochotní zaplatit příliš vysokou cenu za návrat těchto území,“ říká slovenský expert.
Zpět do Gruzie se však nehrnou ani vzbouřené entity. Jak podotýká Baranec, jsou pro to zcela konkrétní důvody.
„Pro Abcházce by reintegrace s Gruzií by znamenala opětovný návrat vyhnaných Gruzínů. Z jejich pohledu by to znamenalo zánik abcházského etnika v střednědobém horizontu. To je pro ně absolutně nepřijatelné. Abcházci byli v Abcházii dominantním etnikem až do zhruba roku 1866, kdy došlo k povstání tvrdě potlačené Ruskem. Následně došlo k exodu části Abcházců a kolonizaci území Gruzínci. Proto ta válka na začátku 90. let byla tak krvavá, vysvětluje expert.
Podle jeho slov je Osetinci měli na rozdíl od Abcházců historicky lepší vztahy. Během Sovětského svazu měli Osetinci a Gruzínci velmi dobré vztahy, jejich konflikt nebyl etnický, ale spíš politický.
„Avšak mladá osetinská generace si nepamatuje soužití s Gruzínci. Pamatují si spíš bombardování metropole Cchinvali a vnímají Gruzíny jako nebezpečné agresory. Cílem Osetinců je spíš sjednocení se Severní Osetií-Alanií, která je součástí Ruské federace. Tedy sjednocení osetinského etnika v rámci jedné politické jednotky,“ říká Tomáš Baranec.
