Přesto se Thýnovi podařilo vytvořit rafinovaný celek propojený nejen formálním uspořádáním. Geometrické hrany v různých škálách černé, bílé a šedé, které se vepisují do všech exponátů, totiž důsledně odkazují k estetice modernismu. Ta se stává nejvlastnějším tématem výstavy. První východisko představuje dílo českého kubistického sochaře Otty Gutfreunda, z něhož Thýn vybral pět prací, které vyfotografoval za pomoci vícenásobné expozice. Gutfreund rozkládal své náměty do kubizujících plošek v trojrozměrných plastikách a Thýn zkouší, co se stane, když se podobný postup pokusí aplikovat v plošném médiu fotografie. Výsledkem je působivá interpretace kubismu na pěti velkoformátových snímcích, na výstavě seřazených chronologicky podle data vzniku původních soch. Ukazuje se tím jedna zajímavá okolnost. Jestliže historie umění tradičně připisuje Gutfreundovu dílu logický vývoj a jeho sochy vidí jako cestu od figurativních námětů až na hranici abstrakce, Thýnova „umělecká“ interpretace nabízí i jiné čtení. Kromě geometrického rozkladu kreslí Thýnovy vícenásobné expozice jakési průsvitné duchy vystupující ze soch a ukazující od racionálního kubismu do téměř surreálných poloh.
Kámen – obraz Mezi dalšími fotografiemi výstavy najdeme dvojici snímků znázorňující kámen. Na prvním celistvý a na druhém rozpůlený, aby na svém řezu odkryl abstraktní „obraz“. Ačkoli se zde zobrazené téma přesunuje od umění do oblasti přírody, na první pohled zůstává patrná souvislost s gutfreundovskými snímky. Kresba na řezu kamene dosahuje podobné míry abstrakce jako vrcholné dílo kubistického sochaře. A při druhém pohledu, který už vyžaduje i určitou dávku znalostí, se souvislosti ještě prohlubují. Kameny, krystaly i další přírodní prvky se staly důležitou inspirací pro kubistické experimenty. Dodejme, že nedávná studie přesvědčivě ukázala, jak podobná inspirace dovedla Gutfreundova kolegu Pavla Janáka k vytvoření jeho krystalické dózy, nejznámějšího díla českého kubistického designu. K modernismu odkazuje i jediné video výstavy, a to především svojí kompozicí určenou avantgardní diagonálou, kterou vyvažuje motiv kruhu. K jeho čtení bude znovu třeba vícenásobný pohled. Nejprve se může zdát, že jen pomalu se měnící obraz ani není současný. Jako by geometrická forma skutečně vznikla v rámci už téměř sto let starých experimentů klasického modernismu. Až po chvíli lze v motivu kruhu rozeznat konkrétní předmět. Je to lampa, kterou Thýn používá při vyvolávání fotografií. Nebo přesněji její odraz na hladině kapaliny, v níž se právě odehrává fotografický proces. Thýn tematizuje vlastní postup práce a povahu média, se kterým pracuje. Žlutý závěs Podobný postup nacházíme i v ostatních exponátech. Inspirace avantgardní estetikou, její znejišťování současnými strategiemi a opětovné odkazy tematizující centrální téma modernismu. Z uvedeného se zdá, že pro pochopení výstavy bude třeba poučeného oka. Není to tak docela pravda. I pro oko „nevinnějšího typu“ by měl být atraktivní přinejmenším „povrch“ Thýnovy výstavy, její fascinující vizuální stránka, střídmá a elegantní instalace. A i k pochopení jejího obsahu Thýn výrazně napomáhá. Hned na začátek výstavy totiž umístil jednu z originálních Gutfreundových plastik, aby explicitně ozřejmil vzor, ze kterého vychází. Snad by to ani nebylo třeba. Z gutfreundovských fotografií (a ostatně i z jejich popisek) lze vyčíst původní zdroj snadno. Zařazení originální Gutfreundovy plastiky by se tak mohlo zdát příliš doslovné a nadbytečné, pokud by ovšem nebyla velmi specifickým způsobem nainstalována. Nachází se hned u vstupu do galerie, a ačkoli je velmi malá, stojí osamocena před jinak prázdnou stěnou pokrytou žlutým závěsem, který odkazuje na strategie modernistického výstavnictví.
Žlutý závěs nevytváří jenom pozadí pro Gutfreundovu figurativní sochu, ale sám je figurou. Nehraje roli pouhého výstavního mobiliáře, netvoří neutrální oporu viditelnosti, ale sám se domáhá pohledu. Ukazuje se, aby se stal nedílnou součástí instalace. Přibarvuje černobílou expozici a z Thýnovy podařené výstavy vytváří ještě rafinovanější celek.
Jiří Thýn: Předobrazy, prostor, abstrakce
Kurátorka Sandra Baborovská Galerie hlavního města Prahy, do 15. 5. 2011
O autorovi| JAN WOLLNER, Autor je historik umění
