Přestože přihlášky na střední školy jsou už podané, otázka volby zůstává do značné míry stále otevřená. Je totiž pravděpodobné, že rodiny využily uvolnění podmínek a podaly místo jedné přihlášky tři. Kterou školu volit, pokud se dítě dostane na dvě z nich, nebo i všechny tři?
Pavla Houštecká má v oblasti poradenství zaměřeného na volbu školy a povolání dlouholetou praxi. Ve své databázi eviduje na dvě stovky rodin, s nimiž pracuje, často dlouhodobě. Její rady se vždycky úplně neshodují s všeobecnými trendy. Není například přesvědčena o nezbytnosti a výhodnosti co nejdelšího a nejširšího všeobecného vzdělávání. Pokud dítě kolem patnácti let zajímá něco konkrétnějšího, co ho přitahuje, mělo by se toho podle jejího názoru využít. „Když má například chlapec s vysokým IQ a dobrými výsledky ve škole chuť do počítačů, spíš než na gymnázium, kterému odpovídají jeho schopnosti, tak bych ho poslala na nějakou průmyslovku, kde se učí informační technologie,“ říká a poněkud nekonvenčně dodává: „Někdy je dokonce lepší získat časem záporný vztah k nějakému oboru, než se utápět ve všeobecnostech.“
V zásadě doporučuje, aby se o volbě školy či povolání začalo v rodinách mluvit už dřív než v deváté třídě. Poradní hlas odborníka přitom může jenom prospět. „Sleduji osobnostní růst žáka a snažím se, aby odpověď na otázku kam dál našel sám. Rodiče jedné dívky za mnou přišli už v sedmé třídě s tím, že rozhodně preferují gymnázium. Během dvou let, co jsem rodinu sledovala, přišla ale dívka sama s tím, že by radši obchodní akademii. Podpořila jsem ji přesto, že měla velmi dobré známky a gymnázium vypadalo logičtěji. Pochopila jsem totiž, že ty její jedničky byly trochu vydřené pro radost rodičům. A že by se dívka na gymnáziu musela učit víc než mnozí jiní, možná na úkor svého celkového rozvoje,“ říká poradkyně. Dnes je dívka na prestižní obchodní akademii velmi spokojená a chodí si pro rady, jakou zvolit vysokou školu.
Naopak rodičům žáka, který měl v sedmé třídě trojky, Houštecká doporučila gymnázium. Bylo zřejmé, že za trojky může jen mírná dyslexie, jinak jde o studijní typ.
Rodiče dnes chtějí především maturitu. Pavla Houštecká přesto letos doporučila třem svým klientům místo maturitního oboru tříletý obor bez maturity. „Bylo zřejmé, že by za ty děti studovala rodina,“ vysvětluje s tím, že nejde jenom o schopnosti, ale i o motivaci. Maturitu si lze ostatně dodělat.
V poslední době se hodně poukazuje na to, že rozhodovat se o konkrétním budoucím povolání je v patnácti letech příliš brzo. „To je sice pravda,“ připouští Houštecká, „ale znám hodně maturantů, kteří také nevědí co dál.“ Sama je přesvědčená, že po devíti letech všeobecného vzdělání není od věci vyzkoušet si něco odborného.
Zatímco nyní převládá všeobecná tendence pro široce založené obory, Houštecká radí: „Než jít na obor obchodník, zvolila bych pro kluka například obor prodavač motorových vozidel. Prostě proto, že v oboru obchodník se naučí pár všeobecností, v oboru prodavač motorových vozidel se dozví hodně o autech. Než jít na obchodní akademii jen proto, abych někde byla, je lepší zvolit si rovněž maturitní obor logistické služby, kde už získám určité konkrétní dovednosti.“
Rodiče za Pavlou Houšteckou chodí většinou s tím, aby jim doporučila pro jejich dítě nejlepší, rozuměj nějakou prestižní školu. Ona se ale ptá: „Co je to dobrá škola? Dobrá pro jednoho nemusí být dobrá pro druhého.“ A shrnuje: „Já nedělím školy na dobré a lepší, ale na vhodné a vhodnější.“
Pavla Houštecká
Vystudovala sociologii, školským poradenstvím se zabývá profesionálně už více než deset let. Původně působila v rámci Ústavu pro informace ve vzdělávání, nyní jako nezávislá poradkyně.
