LN: Připomínáme si sto let republiky a vy jdete pochod za monarchii. Jaký je účel toho pochodu?
Jdeme už po jedenácté. Pochod pořádáme každý rok 28. října. Letos se na něj zaměřuje možná větší pozornost. Připomínáme, že existuje alternativní pohled na historii. Jsme loajálními občany republiky, respektujeme dané zřízení a o jeho změnu usilujeme legálními prostředky, nicméně vznik republiky, a tedy i rozpad Rakouska-Uherska, je spojen s různými mýty a dezinformacemi a je potřeba se na historii dívat objektivně.
A co se týká naší současnosti a budoucnosti, tak rádi dáváme najevo, že k republikánskému zřízení, obzvláště k prezidentskému úřadu, existuje spolehlivá, ve dvanácti zemích fungující, alternativa. To jest moderní parlamentní monarchie.
Zbrojař, miliardář i ředitelka školy. Podívejte se, kdo dostal na ‚kulatiny‘ republiky vyznamenání od Zemana |
LN: Parlamentní monarchie je tedy ten útvar, který byste si představovali?
Ano, samozřejmě. Lidé nás často nařknou, že usilujeme o návrat středověku, feudalismu nebo roboty a další nesmysly. Vždycky se jich ptám, zda vidí něco takového ve Švédsku, Španělsku, Velké Británii nebo Japonsku. Nejde o absolutní, ba dokonce ani konstituční, ale parlamentní monarchii, kde je moc panovníka omezená parlamentem. Je to tedy parlamentní systém, nicméně tím, že funkce hlavy státu je trvale obsazena podle nástupnického práva, jsou šťastní obyvatelé těchto zemí ušetřeni čím dál dražšího a čím dál trapnějšího divadla, kterým se stává volba prezidenta.
  |
LN: Měla by tak na českém trůně pokračovat habsbursko-lotrinská dynastie?
Musím říci, že ano, i když jsme si vědomi toho, že habsbursko-lotrinská dynastie byla u nás podrobena celých sto let dezinterpretaci, neváhám říci až démonizaci. I když je pravda, že to, že někteří Habsburkové vládli našim zemím dobře, uznávali dokonce i marxisté. Třeba Rudolf II., Josef II. nebo Marie Terezie.
Tato dynastie zůstává velmi démonizovaná, ale jsou to oni, kdo podle Zlaté buly sicilské, podle českého nástupnického práva, podle Pragmatické sankce mají právo na český trůn. Kdyby si někteří rádoby vlastenci nechali udělat testy DNA případných pretendentů, tak se ukáže, že Habsburkové mají největší procento přemyslovské krve. Jsou potomky Přemyslovců, Lucemburků a Jagellonců, což zakládá jejich legitimitu.
LN: Říkal jste, že chcete podpořit změnu legálními způsoby, jak moc ale věříte tomu, že změna nastane?
Mám jedno soukromé heslo: I kdyby se náš boj zdál být marným, nezbavuje nás to povinnosti jej vést. Jsme si vědomi toho, že to je dlouhodobá záležitost. I když vývoj na Pražském hradě, v sídle českých panovníků, je v posledních letech takový, že minimálně na polovinu obyvatelstva působí dojmem, že by o alternativě bylo možné aspoň diskutovat. Už to není tak, jak se na to nahlíželo před dvaceti lety, tedy jako na pouhou recesi, pohádku. Začíná to být seriózní alternativa.
LN: Kdo by tedy v případě, že by ke změně došlo, měl usednout na český trůn?
Současnou hlavou velmi rozvětveného rodu v přímé nástupnické linii je Karel, vnuk posledního císaře a krále blahoslaveného Karla I., který byl na trůně v letech 1916 až 1918. Je ročník 1961 a je tedy v nejlepších letech. Má syna s krásným, částečně slovanským jménem - Ferdinand Zvonimír -, který je úspěšným závodníkem formule. Teď mu je 21 let. Tedy záleží na tom, kdy by zde ústavními prostředky ke změně došlo.
LN: Jaké ústavní prostředky máte na mysli?
Referendum nebo dvoutřetinovou většinu v Poslanecké sněmovně a v Senátu. My jsme demokraté a dali bychom proto přednost referendu. Kdyby ke změně došlo, musel by být osloven ten nástupce, který v tu chvíli bude hlavou rodu. V tuto chvíli je to arcivévoda Karel.
LN: Vy už jste s ním třeba někdy tuhle možnost konzultovali? Měl by o to vůbec zájem?
To je logická otázka. Už s jeho otcem, Ottou, jsme o tom mluvili. Od té doby jsme v pravidelném písemném a příležitostném osobním kontaktu s habsbursko-lotrinským arcidomem. Ta odpověď je vždy velmi diplomatická. Otto nám odpovídal třeba tak, že nyní máme důležitější úkoly, vstup do EU, například. Nikdy neřeknou: ano chci trůn. Ale zatím nikdy neřekli ne.
