Okolnosti smrti korutanského hejtmana Jörga Haidera otřásly hned několika mýty, jež se vázaly k tomuto nejkontroverznějšímu rakouskému politikovi. První mýtus se týkal Haidera coby člověka, který má vše pod kontrolou. Od politika, o němž se tradovalo, že bazíruje na uklizeném psacím stole a dokonale ořezaných tužkách, se nečekalo, že si sedne opilý za volant.
Druhý mýtus padl, když se ukázalo, že hodinu před svou smrtí strávil s lahví vodky ve společnosti mladého muže v klagenfurtském lokálu Stadtkrämer, v němž se schází místní homosexuální scéna. Byl Jörg Haider mužem dvou tváří? Na straně jedné ženatým otcem dvou dcer a příkladným manželem bez afér, na straně druhé jednou z řady veřejně činných osobností, jež skrývaly svou homosexualitu?
Obklopen mladíky Mladí muži patřili vždy k Haiderově nejbližšímu okolí. Po jeho boku se začali objevovat začátkem 90. let, kdy jeho strana zaznamenávala ve volbách první velké úspěchy. Bylo to v době, kdy se často rozcházel se svými bývalými politickými spojenci z řad svých vrstevníků, s nimiž se mnohdy znal ještě z dob společných vysokoškolských studií. Začal je nahrazovat stále mladšími muži, kteří měli podtrhnout nový dynamický charakter strany Svobodných i jejího předsedy. Z těch nejoddanějších udělal Haider své poradce, osobní tajemníky a mnoha z nich dopomohl i k veřejným funkcím a s tím spojenému veřejnému postavení a vlivu.
K posledním z dlouhé řady patřil jeho poslední mluvčí Stefan Petzner. Právě 27letý muž, jenž nedostudoval publicistiku a s nímž měl 58letý Haider údajně ještě velké plány, se po smrti svého idolu nejenom nedokázal ubránit slzám na veřejnosti, ale také v řadě rozhovorů naznačil, že ho se zesnulým korutanským zemským hejtmanem pojilo víc než jenom osobní přátelství. Tím si zřejmě zhatil svou další politickou budoucnost, protože těch, kteří se nyní snaží posmrtně doložit, jak měli k Haiderovi blízko ve snaze odůvodnit tím vlastní ambice na populistovo nástupnictví, bude více.
Spekulace o možné Haiderově homosexualitě se objevily už před osmi lety. Tehdy o něm i jeho straně psal na titulních stranách světový tisk - v souvislosti se vstupem Svobodných do vlády Wolfganga Schüssela a následnou ostrou reakcí v zahraničí. Známá rakouská spisovatelka a dramatička, pozdější nositelka Nobelovy ceny za literaturu, Elfriede Jelineková v únoru 2000 v rozhovoru pro německý deník Berliner Morgenpost zaujala výroky, když v souvislosti s Haiderem hovořila o pěstování „estetického kultu těla“, případně když označila FPÖ za „homoerotický mužský spolek“.
Jediná menšina mimo terč Krátce nato se celé štáby novinářů, zejména z Německa, vydaly do Vídně s cílem přinést rozhodující důkaz o Haiderově homosexualitě, čímž měl být přinucen k veřejnému doznání (coming out). Ovšem jejich pokusy vyšly naprázdno, přičemž důvod se může zdát na první pohled překvapivý: byli to totiž především rakouští gayové, kteří neměli zájem na tom, aby byly informace o Haiderově orientaci zveřejněny. Obávali se totiž, že se stanou terčem kampaní bulváru, případně i Haiderových nekritických obdivovatelů mezi voliči a příznivci Svobodných. Navíc by museli podle zásady „padni, komu padni“ Haidera, jenž krátce předtím proslul proticizineckou rétorikou a výroky se skrytě antisemitským pozadím, chtě nechtě obhajovat.
Sami rakouští gayové jsou v pohledu na Haidera rozpolcení. Na straně jedné připouštějí, že homosexuálové byli zřejmě jedinou menšinou, proti níž Jörg Haider v minulosti nepořádal politické kampaně. Jeho nová strana, Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ) dokonce jednu dobu, když byla ve vládě spolu s lidovci, prosazovala zavedení registrovaného partnerství. Současně však kritizují, že Haider se při těchto diskusích držel vždycky stranou, a ač se v jiných - daleko populárnějších - záležitostech nebál plavat proti proudu, v této otázce proti většinovému mínění nevystoupil.
O autorovi| Robert Schuster, šéfredaktor Mezinárodní politiky
