Kancléř prezidenta Václava Klause Petr Hájek je pozoruhodným a přitom příznačným úkazem naší doby. Z důvodů, které svádějí k amatérským úvahám psychoanalytickým, si ho Václav Klaus vybral k svému boku a drží si ho tam nejspíš jako možnost, kam až by mohl se svými názory zajít on sám, ale raději na to pošle Hájka.
Ten má nyní v české společnosti podobnou roli, jakou měl v devadesátých letech Miroslav Sládek: říkal takové nechutnosti, že se z nich dělalo člověku špatně. Samozřejmě se našli také takoví, pro něž byl příkladem neohroženého bojovníka, jenž jde vždy proti proudu. Jeho programem bylo hecování, spiklenecké bludy a cynický vztah ke skutečnosti; vždy se mohl spolehnout na šovinismus, nacionální animozity (tehdy ještě ne tak zdémonizovaný Brusel zastupovali vždy zabírající Němci), na štvaní elit, vyžíval se v útocích vůči tisku. Jeho plivnutím jen málokdy ušel Václav Havel, univerzální terč mindráků lidí, kteří si statečnost vybrali, až když už byla povolena.
Sládek byl typický demagog s fašizujícími rysy, postava spíše komická (připomínal, jak známo, mistra Beana), ale zároveň něčím snad i přitažlivá. Byla s ním jistá legrace, i když perverzní, novinám sloužil jako šašek, který vždy spolehlivě sehraje své číslo. Média mají takové excentriky ráda, protože potřebují bizarnosti.
Tvrdím, že v Petrovi Hájkovi se tento typ osobnosti vrátil. Výčet jeho výstředních, „sládkovských“ prohlášení a postojů je už dlouhý a v mnohém svého předchůdce předčí. Posledním případem byla jeho denunciace Libora Michálka, nad nímž se svatouškovsky zamyslel, není-li jehovistou, a novinářům doporučil, aby se ho zeptali, zda by si nechal provést transfuzi. Ubohost takové úvahy předčí jen její podlost. Jako bychom v tom Sládka slyšeli.
Ve srovnání s ním tu však místo politického avanturisty, který to zkoušel donkichotsky v politické soutěži, teď máme státem placeného vysokého úředníka, hřejícího se z nejasných – ale vlastně až smutně dobře pochopitelných – důvodů v záři hradního výsluní. Prezidentský úřad se u nás tradičně těší velké autoritě. Je-li úmyslem poslední garnitury, která se k němu před osmi lety dostala, jej zesměšnit, pak ano, Hájek odvádí dobrou práci. Chce to Václav Klaus?
O autorovi| JIŘÍ PEŇÁS, redaktor LN
