Město Hamburk má fascinující architekturu z éry expresionismu. Hlavní dominantou je dům Chilehaus z první poloviny dvacátých let od Fritze Högera. Tato impozantní cihelná stavba nemůže chybět v žádné encyklopedii moderní architektury. V posledních letech se ale v německém přístavním městě začíná objevovat řada nových budov, z nichž některé jsou rovněž velmi zajímavé. Pokud v letech německého boomu Hamburk poněkud stagnoval a za zajímavými stavbami se jezdilo hlavně do Berlína, dnes to už neplatí.
Vlajkovou lodí je bezesporu dílo dvou švýcarských nositelů Pritzkerovy ceny Jacquese Herzoga a Pierra de Meurona (autoři rekonstrukce elektrárny pro Tate Modern v Londýně, fotbalové Allianz Areny v Mnichově či „Ptačího hnízda“ – olympijského stadionu v Pekingu). Jejich filharmonie z let 2003–2008 navazuje právě na odkaz německého expresionismu. Spodní část tvoří bývalé skladiště, horní je nová ze skleněných panelů. Je to jakýsi hrdý ledovec, vypínající se nad přístavem.
Marco Polo Tower Nejen tuto stavbu můžete nyní obdivovat na pražské sérii výstav věnovaných novým dominantám Hamburku. V Galerii Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí je možno až do 5. prosince vidět tvorbu mladého berlínského architekta Jürgena Mayera. Známá je především jeho administrativní budova, jejíž okenní pásy se jakoby rozlévají po fasádě. Vzniká zajímavá hra proporcí, která je pro Mayerovu tvorbu typická. Pracuje s různými počítačovými vzorci, které kombinuje. Expozice představuje i jeho další hamburské realizace, jako dětský domov nebo interiér stomatologického střediska.
V malém sále ve druhém patře galerie je představen jediný exponát – model další nové dominanty města z dílny proslulého architekta Günthera Behnische (nejvíc ho proslavil olympijský areál v Mnichově; pracuje rovněž pro automobilku Volkswagen; z posledních realizací zmiňuji alespoň budovu Akademie výtvarných umění u Brandenburské brány v Berlíně) a jeho syna Stefana. Ten v hamburském Hafen City v loňském roce dokončil centrálu společnosti Unilever a sousední obytnou věž Marco Polo Tower. Za obě budovy obdržel významná ocenění. Jsou mimochodem největší světovou stavbou vybavenou úsporným LED osvětlením. Nejen o tomto komplexu bude přednášet architekt Martin Haas ze studia Benisch Architekten v Goethe Institutu na Masarykově nábřeží v první listopadový den.
Další akce se konají v prostorách karlínské Kotelny v Pernerově ulici 55, budově, která je jedním z pozůstatků továrního areálu firmy Breitfeld–Daněk. Unikátní stavba projektovaná bratry Rixyovými na počátku století byla před pěti lety citlivě rekonstruována italským architektem Claudiem Silvestrinem, zachován byl i starý tovární komín, který je jednou z dominant této bývalé pražské periferie. V Kotelně se představuje nová výstavba Hafen City a také dva projekty respektovaného dánského studia BIG (Bjarke Ingels Group) pro Hamburk. Jde o vítězný soutěžní návrh na novou obytnou zónu ve stávající městské struktuře a pak projekt Alpenwiese jako kreativní cvičení na téma trvale udržitelných staveb. Obě karlínské výstavy končí 31. října.
Konverze průmyslových objektů Zmíněné akce patří k velkorysému programu Dnů Hamburku v Praze, jehož součástí jsou i přednášky, semináře, jazzové koncerty a filmy, které připravila partnerská města Praha a Hamburk. Obě mají mnoho společného, nachází se v nich řada zajímavých industriálních staveb, pro které stojí za to najít nové využití.
Německé přístavní město je v tomto směru mnohem dál a řada objektů může sloužit jako dobrý příklad konverze původní působivé architektury na novou funkci. Nedávno (LN Orientace 7. srpna) jsem tu psal o některých opuštěných industriálních areálech, jako je Gessnerova secesní pekárna Odkolek v Praze-Vysočanech nebo bývalé Nákladové nádraží na pražském Žižkově, které na revitalizaci zatím marně čekají. Možná by návštěva výše zmíněných výstav mohla být pro zastupitele zmíněných lokalit inspirativní. Dobré příklady u nás ovšem už máme a často jsou investory soukromníci – v Praze je to třeba nové kulturní centrum DOX v Holešovicích (architekt Ivan Kroupa), výše zmíněná karlínská kotelna nebo záchrana cenné secesní továrny v Kraslicích, k níž se v této rubrice ještě vrátím.
Dobrá zpráva z Černína A na závěr informace o jedné dobré zprávě, kterou jsem obdržel, což je vzácné, většinou dostávám spíš ty špatné. V létě jsem tu se smutkem psal o tom, že Pražané a návštěvníci metropole nemohou již po léta navštívit jedno z nejkrásnějších míst – zahradu Černínského paláce na Hradčanech, a postěžoval jsem si i na uzavření teprve před pár lety zpřístupněné uličky za Toskánským palácem (jde o stavby ve správě ministerstva zahraničních věcí).
Nedávno jsem dostal hezký dopis od Karla Schwarzenberga. Uličku neprodleně nechal otevřít, do zahrady se mohli lidé podívat na sv. Václava 28. září a definitivně bude pro veřejnost zpřístupněna o víkendech v letní sezoně příštího roku.
***
Nedávno jsem dostal hezký dopis od Karla Schwarzenberga. Uličku nechal neprodleně otevřít, do zahrady se mohli lidé podívat na sv. Václava 28. září a definitivně bude zpřístupněna o víkendech v letní sezoně příštího roku.
O autorovi| ZDENĚK LUKEŠ, historik a architekt
