Jan Keller trochu objevuje Ameriku. Beletrii hltal po kvantech již nejslavnější český sociolog T. G. Masaryk. Jeho největší práce Rusko a Evropa je z velké části diskusí s Dostojevským. U Masaryka ale také můžeme vidět, že tato metoda není prosta intelektuálních nástrah. Masarykova archivářka Anna Gašparíková-Horáková popsala do svého deníku 6. prosince 1932 debatu o moderní literatuře: „Prezident pozná mnoho zo súčasnej anglickej a americkej beletrie a študuje ju ako sociologický materiál. Zaujíma ho i literatúra malých národov, Islanďanov napríklad. O novej ruskej literatúre poznamenal, že ju takmer nepozná, ale per analogiem politiky súdil by, že je nezaujímavá.“ Pomiňme zvláštní názor, že politika v Sovětském svazu byla v roce 1932 „nezajímavá“. Masaryk, jestli ho Gašparíková-Horáková pochopila správně, se ale domníval, že můžeme poznávat nejen společnost z literatury, ale také literaturu ze společnosti. Kde se nic zajímavého neděje, nemohou vznikat ani zajímavé romány. Na první pohled to zní bláznivě, ale možná, že „nezajímavost“ současné české literatury ve srovnání třeba s literaturou 30. let je dána tím, že naše doba je o tolik „nezajímavější“.
Keller to ovšem vidí jinak: současná česká literatura se podle něj podílí na „zastírání skutečného stavu věcí a odvracení pozornosti od opravdových problémů“. Stejně tak, jako sociologie. To je ale nemístný radikalismus: z Kellera i Viewegha se toho o české společnosti dozvíme dost.
Nakladatelství Jota vydalo pod titulem Legenda H+Z výbor z osmi svazků cestopisů Hanzelky a Zikmunda, které zachycují jejich první cestu na konci 40. let. Zkrácení nějakého literárního díla na odhadem 5 až 10 procent původního rozsahu může vypadat podivně, knížka, v níž jsou použity nezveřejněné archivní fotografie, však na první pohled nevypadá špatně.
Redukcí ovšem zmizelo skoro vše, co bylo na původním Hanzelkovi a Zikmundovi dobově autentického, třeba kapitola o „vykořisťování širokých vrstev alžírského pracujícího lidu“. Zatímco původní verze byla dobrým pramenem pro poznání toho, jak dva Češi v druhé polovině 40. let vnímali rozvojové země a co o nich mohli říci svým spoluobčanům, současná „verze 2.0“ je prostě sbírkou dobrodružných historek.
K svazku jsou přiloženy i faksimile dokumentů z archivu autorů. Jsem zvědav, zda součástí plánovaného druhého svazku z asijské cesty v letech 1959–1964 bude i jejich přihláška do KSČ a tajné zprávy, které do Prahy posílali.
O autorovi| PETR ZÍDEK redaktor LN
