S odstupem let vyznívá nejen jako významné občanské gesto, ale především jako prozíravá předpověď morálních ran, které nám dlouhodobé působení režimu zasadí. „Zatím je systematicky aktivizováno a rozvíjeno to nejhorší v nás – sobectví, pokrytectví, lhostejnost, zbabělost, strach, rezignace, touha osobně ze všeho vyklouznout bez ohledu na obecné následky,“ psal v polovině 70. let Havel. Jeho výstižný rozbor stavu společnosti, odeslaný tehdy prezidentu a generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ dnes také a v jiném kontextu intenzivně připomíná důležitost občanské angažovanosti.
Zvolená forma neoslnila Havlův dopis je text, který stojí za to připomínat a režisér Honzírek se jej rozhodl dramaticky pojednat. Ve sklepě Reduty představil tvar, který je poskládán ze střídání projekcí několikavětých úryvků dopisu s téměř neverbálními pohybovými skeči Pavla Gajdoše a Jana Grundmana.
Inscenace začíná pohybem obou herců po podlaze. Jakmile se rozvine směrem nahoru, dojde na pokusy uniknout z uzavřeného prostoru (vyběhnout po stěně, narazit do ní atd.). Následuje klauniáda s oblékáním fraků a další výstupy, některé mají politický rozměr (drezura koní s očima zalepenýma páskou, hra s panenkou připoutanou od stropu na gumě a podobně). Jedno ze sdělení inscenace tkví i v rozporu mezi plytkostí varietních výstupů a závažností textu, otupující zábavou a neztupeným občanským hlasem. Kromě toho ilustruje podmanění člověka režimem. Výstupy jsou sice herecky zvládnuté, ale samy o sobě nejsou příliš nápadité ani výrazně dobře pointované. K dopisu samotnému nic zásadního nedopovídají.
Jiří Honzírek správně přečetl v dopisu motivy aktuální pro naši současnost, které jako hlavní téma pojmenovává v textu k inscenaci. Ano, penězi a komfortem lze ucpat ústa i otupit pozornost v každé době. Pokus o scénické uvedení dopisu zaslouží uznání za odvahu pojednat nedivadelní text prostředky téměř neverbálními, ale zvolená forma ničím neoslnila.
HODNOCENÍ LN
*****
Havel píše Husákovi
Režie: Jiří Honzírek
Výprava: Lucie Labajová
ND Brno, Reduta, premiéra 8. 1.
