NEW YORK Má za sebou měsíční cestu vlakem po Spojených státech. Paul Wilson, kanadský spisovatel, novinář, překladatel a někdejší člen skupiny The Plastic People Of The Universe, na cestě mimo jiné přednášel o českém exprezidentovi Václavu Havlovi. K přednáškám používal ukázky z dokumentu Občan Havel a úryvků z knihy To The Castle And Back (Stručně prosím). Právě Havla překládá Wilson nejčastěji. Při své zastávce v New Yorku poskytl LN rozhovor a opět předvedl, že pro český jazyk má cit a zná i slangové výrazy, když tvrdí, že mu čeština trochu rezaví.
* LN Jak člověk přijde k takové přesvědčivé znalosti slangu v cizím jazyku?
Česky jsem se učil v životních situacích, ne z učebnic. V Československu jsem žil deset let od roku 1967 až do svého vyhoštění v roce 1977. Takže jazyk, který jsem si osvojil, má blízko ke Škvoreckému či Hrabalovi, protože oni také čerpají z lidové tvořivosti Čechů. Ti si stejně jako Irové nebo Angličané rádi povídají při pivu nebo nad vínem. Každopádně pití uvolňuje nejen jazyk, ale také smysl pro jazykové hry, které jsou podstatným rysem jak Škvoreckého, tak Hrabala.
* LN Vraťme se ale k vaší cestě po Spojených státech. Co jste chtěl přednáškami o Václavu Havlovi říci? V jakém světle jste ho chtěl ukázat?
Havel je tady v USA pokládán za velkého hrdinu, za historickou osobnost. Je zde řazen po bok Nelsona Mandely a Mahátmy Ghándího. Češi ho na rozdíl od Ameriky vidí se všemi jeho výstřednostmi a chybami, které on ostatně nijak neskrývá. Při svých přednáškách chci trochu rozrušit to jednoduché, hrdinské vnímání Havla a přiblížit lidem jeho podstatu tak, aby ho viděli víc tak, jak vidí on sám sebe. To je důležité, protože si mnoho lidi myslí, že člověk, který není dokonalý a který chybuje, nemůže být politikem nebo nedává společnosti to nejlepší, co v sobě má. Havel je příkladem. Myslím, že je špatné ho vnímat jako nadlidského lídra. On to sice je mimořádný člověk, ale i mimořádný člověk o sobě může pochybovat. Jde o to, jak se s tím správně vypořádává. Havel je zajímavý tím, že neustále provádí sebereflexi, proto jsou jeho knihy tak působivé, řekl bych také intimní, i když vím, že Havel o sobě nikdy neřekne úplně všechno.
* LN Film Občan Havel také ukazuje, že se Havel musí doslova burcovat k tomu, aby byl tvrdý. Není třeba připomínat scénu, kdy Havel mluví o překonání své slušnosti, když hovoří o pozvání nepozvání Václava Klause do Reduty na vystoupení Billa Clintona...
To je zajímavý moment filmu, protože to ukazuje Havlovu neschopnost být tvrdý, i když si to o sobě třeba v ten daný moment myslel. Spíš to hraničilo s malicherností. On si to ale asi uvědomil a Klause do Reduty nakonec pozval. Mimochodem film i jeho memoáry dokládají, jak velký respekt měl Havel vůči Klausovi, což mu ale zároveň šíleně vadilo. Jejich vztah je velmi komplikovaný, ale také velmi zajímavý. Ukazuje totiž, v jaké nevýhodě je jemný člověk s morálním cítěním před člověkem, který je, jak se říká, všemi mastmi mazaný. Zároveň je ale nutné říci, že toho, co Havel dokázal, by slaboch nebyl schopen. Byl to především Havel, kdo vybojoval členství České republiky v NATO a EU. A byl to Havel, kdo lidem neustále připomínal, že přechod k demokracii vyžaduje strašně moc práce a – strašné slovo, protože mi připomíná bolševismus, ale budiž – bdělosti, aby se nevrátily staré praktiky.
* LN Nedávno jste přeložil nynější Havlovu divadelní hru Odcházení. Hlavní hrdina je tu opět slaboch. Kde se to v Havlovi bere?
Nevím. Myslím si ale, že ta hra je tak trochu pokusem vyrovnat se právě s paradoxem, o kterém jsme nyní mluvili. Tedy že v souboji dobrého, byť nerozhodného člověka s osobou bez větších skrupulí je v nevýhodě ten dobrák. Zvláštní je, že se ta hra, alespoň v mém překladu, jeví jako komedie. Havel mi ale říkal, ze je Odcházení tragičtější než Král Lear. Možná proto hlavní postava Rieger ztrácí v boji s Kleinem tak trochu sám sebe. Nemyslím si ale, že Rieger je Havel. Zdá se mi spíše, že Rieger je daleko bližší postavě Michaila Gorbačova. Tedy je to o člověku, který osobně nezvládl přechod od absolutní moci k demokracii, neboli od moci k občanství. Riegera rozhodně nevidím jako silnou osobnost, připomíná mi Grosse ve Vyrozumění. Má velké ideály, ale selhává pod tlakem systému, ve kterém žije. Rieger je ale také velmi lidský, protože každý prožívá přechod od období, kdy byl při síle, k časům, kdy stárne a je ve výslužbě. Už nemá ten respekt, který požíval, když měl moc. Je to lidská story.
* LN Může mít hra úspěch tady v USA? Lidé jsou zde zvyklí většinou na hrdinu, který překážky nakonec překoná, a většinou dojde k happy endu...
Měl jsem schůzku s jedním newyorským režisérem, který by chtěl Odcházení nazkoušet. Je hrou nadšený, stejně jako jiný režisér v Anglii, kde má mít Odcházení premiéru v září. Oba tvrdí, že je to to nejlepší, co Havel kdy napsal. Určitě ale bude zajímavé sledovat reakce obyčejných lidí. Pravdou je, že hlavní postava není obvyklý hrdina, protože překážky nepřekonává a nemá to šťastný konec. Jsem ale přesvědčen, že si hra najde pochopení i tady.
* LN Občas také přednášíte o skupině The Plastic People Of The Universe. Když se nyní díváte na „Plastiky“, jak hrají v Národním divadle (před hrou Rock'n'roll, pozn. redakce), co se vám honí hlavou?
Byl to jeden z největších zážitků z posledního „legálního“ období kapely. Tedy fakt, ze hráli před Hynaisovou oponou a heslem Národ sobě. Je to trochu ironické, protože kluci se nikdy neviděli jako nějací spasitelé nebo obroditelé národa. Brali se spíše jako obyčejní lidé, kteří chtěli dělat, co se jim líbilo, a ne to, co od nich někdo očekával, nebo snad dokonce vyžadoval. A tak jako Havel je na Západě vnímán jako velký hrdina, tak i Plastici mají pověst rebelů nebo revoluční kapely, která šla proti režimu a nakonec nad komunismem zvítězila. To je samozřejmě nesmysl. Snažím se ve svých přednáškách upozornit na to, že jejich odkaz není v odporu vůči režimu, ale v tom, že hráli, co chtěli hrát. Jejich revolučnost spatřuji v tom, že následovali svá srdce. Kdo takhle žije, může alespoň změnit vlastní život, kdo ne, nezmění lautr nic.
* LN Jak se vám vůbec z okna vlaku jevila současná Amerika? Mnozí lidé říkají, že osm let Bushovy vlády na ní zanechalo vážné stopy, že je tak trochu paranoidní...
Těžko říci, během té cesty jsem se setkal jen s úzkým okruhem lidí. Pamatuji si ale na jednoho člověka, který mi v jídelním voze říkal, že se nemůže dočkat toho, až Bush skončí. Říkal, že prezident „zvoral“ zahraniční politiku, ekonomika jde z kopce. Že hodnota jeho domu je tak nízká, že ho nemůže prodat. Cítil jsem z něj stres. Co mě ale překvapilo nejvíc, bylo to, že se při svých slovech neustále ohlížel přes rameno, jako by ze strachu, že ho někdo poslouchá.
* LN Amerika navíc začátkem roku žila fenoménem Baracka Obamy. Zdá se ale, že počáteční euforie trochu opadla, souhlasíte?
Ano. Je to ale přirozené, protože naději, kterou zpočátku Obama přinesl, nebylo možné dlouho udržet. Ale teď se zdá, že má nominaci v hrsti, jestli tedy nemá paní Clintonová v záloze ještě nějaké nepříjemné překvapení... Zajímavé je, že například černoši, které jsem na cestě potkal, byli při pohledu na Obamovy šance dost skeptičtí. Někteří jeho příznivci se obávají, že ho stávající establishment prostě vyhrát nenechá nebo že ho nějakým způsobem „odkráglujou“. Jiní mají pocit, že jeho prezidentství může být nakonec promarněná šance, že to, co slibuje, je příliš nereálné.
* LN Barack Obama je bez debat charismatický a inspirativní politik. Není ale také příliš naivní, zvlášť když posloucháme jeho projevy o Iráku?
Amerika v Iráku zapadla do bažiny. Každý prezident bude mít velký problém se odtud dostat. Barackova prohlášení o tom, že se USA z této země stáhnou do deseti měsíců, se mi zdají být naivní, ale kdo ví? A jak bude například jednat s Putinem, respektive s tím jeho odstínem... s Medveděvem? Jak s Číňany? Jim jistě nebude imponovat to, že se stal prvním afroamerickým prezidentem. Nezbývá než mu důvěřovat, že to zvládne.
Nemyslím si , že Rieger je Havel. Zdá se mi spíše, že Rieger je daleko bližší Michailu Gorbačovovi. Tedy je to o člověku, který osobně nezvládl přechod od absolutní moci k demokracii, neboli od moci k občanství.
