Vovsová žila s rodinou v Panenských Břežanech. V 15 letech nastoupila jako pomocná zahradnice na zámek, kde sídlil zastupující říšský protektor, nejprve Konstantin von Neurath a po něm Reinhard Heydrich s rodinou, uvedla Paměť národa.
Žena pomáhala vězňům, kteří na zámku otrocky pracovali. Židovští vězni bydleli ve stáji a zaměstnanci měli zakázáno s nimi navazovat jakýkoli kontakt. „Helena Vovsová přesto těmto zbídačeným lidem obětavě pomáhala, doručovala poštu, potraviny, sháněla léky, prostředky proti blechám, vše, co bylo třeba. Mnohokrát riskovala život, když pronášela proviant přes bránu hlídanou esesáky,“ uvedla Paměť národa.
V roce 1943 byli židovští vězni deportováni do Terezína a Osvětimi. Ze 150 Židů, kteří pracovali na zámku, jich válku přežilo 26. Vovsovou po válce někteří bývalí vězni vyhledali a děkovali jí za pomoc.
Vovsová se až 60 let po skončení druhé světové války dočkala oficiálního uznání českého státu, když jí ministerstvo obrany v roce 2005 přiznalo status účastníka národního boje za osvobození.
