Moc se v tom nevyznám, ale většina mých bratislavských kolegyň se shodla, že Béla Bugár je nejhezčí chlap v celé slovenské politice. I když je to Maďar.
Jenže Bugár je Maďar s velkým M. Mohl být svého času předsedou slovenského parlamentu. Bez Strany maďarské koalice (SMK), které tehdy předsedal, se první ani druhá Dzurindova vláda neobešla. A měřeno ziskem voličských hlasů na to Bugár právo měl. Rozhodně více než šéf Křesťanskodemokratického hnutí Pavol Hrušovský, který tuto druhou nebo třetí nejvýznamnější ústavní funkci nakonec dostal. Bugár se ale spokojil s místopředsedou parlamentu a raději ve vládě prosadil založení maďarské univerzity na jižním Slovensku. Najdou se hlasy, že je to jen vesnická vysoká škola, ale já si troufám tvrdit, že pro půl milionu slovenských Maďarů to je obrovský úspěch. Nelitoval ani po letech.
Když Bugár po vytvoření koalice Roberta Fica, v níž pro SMK nebylo místo, prohrál stranické volby s Pálem Csákym, mluvil o odchodu z politiky. Neudělal to a před několika dny se rozhodl k nejriskantnějšímu kroku, jaký mohl udělat. Vystoupil spolu s několika dalšími lídry maďarské menšiny z SMK a založil novou stranu. S dvojjazyčným názvem Most-Híd, stranu, která by měla přemostit politické rozdělení Slováků a slovenských Maďarů.
Na první tiskové konferenci se sice neobjevila téměř úspěšná prezidentská kandidátka opozice Iveta Radičová, mluví se ale o sociologovi a bývalém velvyslanci v USA Martinovi Bútorym nebo o exministru kultury, hungaristovi Rudolfu Chmelovi, kteří co do reputace jsou za Radičovou důstojnou náhradou.
Potíž je, že Bugár chce stavět mosty v situaci, kdy úspěch polofašistického Jobbiku v Maďarsku (15, slovy patnáct, procent hlasů v evropských volbách) a Slovenská národní strana ve vládě Roberta Fica tyto mosty jeden po druhém ničí. Úspěch Bugárova projektu proto závisí v mnohém na jiných věcech než na jeho straně a na něm samém. V českých dějinách jeden takový „Bugár“ také byl. Jmenoval se Wenzel Jaksch a byl to poctivý sudetoněmecký demokrat. Nezabránil Mnichovu, válce ani vyhnání.
O autorovi| Luboš Palata, Redaktor LN
