Stalo se o víkendu na umělém kanále v pražské Troji, kam zavítal úvodní díl letošního Světového poháru. V exportně obsazených závodech nechyběli ani všichni úřadující olympijští vítězové. Ani jeden z nich se ale z vítězství neradoval.
Hilgertová, nejslavnější česká kajakářka historie, si dopádlovala pro třetí místo, ale moc nechybělo a na finále se dívala ze břehu. Ze semifinále se totiž protáhla s odřenými zády až z desáté, poslední postupující příčky. „Měla jsem namále, už jsem pomalu přestávala věřit, že postoupím,“ říkala.
Její syn Luboš zajel ve finále superjízdu a porazil i olympijského šampiona Němce Grimma. Rychleji než on si ve vltavských peřejích počínal pouze Ital Molmenti. „Je to skvělé,“ pochválila ho matka. „A jestli tady někdo pořád naráží na to, že mě porazil, tak pro mě je to nejhezčí porážka v životě.“ Senzace jménem Jáně O ještě větší senzaci se ale postaral třiadvacetiletý kanoista Michal Jáně. Ve svém prvním závodě Světového poháru v životě dokázal zvítězit a udolat i olympijského vítěze Slováka Martikána.
„Před závodem mě ani nenapadlo, že bych vůbec mohl postoupit do finále,“ nechápal letošní novic v reprezentaci. „Na trati mně hrozně moc pomohli hlavně úžasní diváci.“
Česká jednička ve zmíněné kategorii C1 Stanislav Ježek sice vyhrál semifinále, ale dotek jedné z branek ho ve finále odsunul na pátou příčku. Kdyby se závody nehodnotily podle nových pravidel, při nichž už se semifinálové a finálové jízdy nesčítají, Ježek by v Troji vyhrál a Jáně skončil až šestý...
Velkého zklamání se dočkali stříbrní muži z olympiády v Pekingu deblkanoisté Jaroslav Volf s Ondřejem Štěpánkem, když minuli relativně snadnou branku a ztratili tím všechny naděje. „Špatně jsme se tam naklonili a voda nás poslala jinam, než jsme chtěli,“ mračil se Štěpánek. „Vůbec nás nenapadlo, že právě tuhle branku neprojedeme...“
