Neděle 14. července 2024, svátek má Karolína
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Hiphopový kabaret z Brna

Česko

Hudební pondělí – Čokovoko bere, multiinstrumentalista Aranos dává, Waldemar Matuška zůstává

Svou tvorbu Čokovoko přirovnaly k dopravní nehodě – většina lidí se podívá, byť je potom otřesená. Teď vydávají první CD nazvané Hudba.

Jenomže – tohle přece nemůže být hudba! Nebo snad ano?

Písně brněnské dvojice Čokovoko často mluví řečí televizních seriálů. Historie raperek slovy jejich oblíbeného žánru: Na scéně se roku 2006 objevují tajemné hrdinky Adéla a Zuzana. Ta první, uštěpačná a lehce cynická tmavovláska, a vedle ní lehce přecitlivělá blondýna se smyslem pro tragiku a duchovno. Vyparáděné módou, kterou na Východ posílají švýcarské charity, berou na sebe dosud potlačovaný prvek tuzemského hip hopu, totiž jeho ženskost. Čím je Lenka Kořínková v domácí dietní literatuře a kuchařka Čirina pro novodobé kulinářské písemnictví, tím jsou Čokovoko pro tuzemský hip hop. Obrazně řečeno – obecenstvu kohoutího zápasu mezi Babicou a Pohlreichem nabízejí Čokovoko svou slepičí polévku pro duši. Mateřský hip hop Je to nevděčná role – krutí gangsteři ve značkových kšiltovkách od mámy jsou nejspíš ti poslední, kdo by dokázali ocenit „vyváženou chuť říci něco až intimně samy za sebe a nechat se při tom svádět k fikčním odbočkám směrovkami jazyka a rýmů“, jak nad Čokovoko zajásal seriózní tisk. Svádění v typických hiphopových klipech samozřejmě vypadá úplně jinak. Posluchači navíc nemohou nikdy zcela vyloučit, že si z nich ty dvě dělají legraci. Není mu jasné, zda v otázce „proč kojit děti, když za deset let budou krást / a všechno se obrátí into dust?“ slyší ozvěnu tázání po smyslu u krále Šalamouna, nebo psychoterapeuta Frankla, nebo „jen“ další absurdní rýmovačku ve stylu „chci se vrhnout do lůna Etny / inside su mrtvá jak chobotnice z Letný“ pouze o několik řádků dál.

Způsob, jakým Čokovoko podávají zprávu nejen o svém světě (Brno a okolí), ale i o vlastní ženskosti, připomene sebeshazující pódiovou šarži šansoniérky Ester Kočičkové. Jenomže zatímco Kočičková i ve chvíli, kdy hovoří o menstruaci, stále působí jako tajemná femme fatale, Čokovoko semelou obecné a intimní postřehy obdobně dryáčnickým způsobem, jímž obrázkové deníky prezentují své „příběhy psané životem“. Adéla a Zuzana (příjmení ani na svém prvním „fyzickém“ hudebním nosiči neuvádějí) si drží roli životních outsiderek, mísí vysokou a nízkou kulturu a žádné nenadržují. Téměř feministický diskurz prošpikují chlapáckým frkem od hospodského výčepu: „Nevidíš si ani na ministra pro místní rozvoj.“ I v tom na desce drží Čokovoko své dosavadní pozice. Je prostořeké, jak to vyhovuje klubovému publiku, ale je konfliktní pro většinového posluchače.

Dvojici introvertek se povedlo, o co se rocková hudba poslední léta marně snaží: probudit v posluchači jeho vnitřního měšťáka, strážce veřejného dobra a následně se s ním konfrontovat. Jen tak je možné, že v reakci pod rozsáhlým rozhovorem s umělkyněmi na jednom tuzemském ekonomickém serveru, čtenář redakci zpola vážně radí: „Myslím, že existují mnohem lepší a efektivnější způsoby, jak upozornit na problémy slabších sociálních skupin.“ I tenhle aspekt Čokovoko zůstává na desce Hudba zachován, trochu jako bonus za dosavadní věrnost. Skutečná novota na cédéčkovém debutu, jemuž předcházelo album dané volně ke stažení na internetu, je tato: do kapely přišel muž, a ta se tím pádem stala podnikem hudebním.

Novinky ze second handu Doposud totiž o hudbě v případě Čokovoko nemohla být vlastně řeč. Doprovod Adély a Zuzany tvořilo cédéčko s několika ukázkami hiphopových skladeb, před koncertem vložené do přehrávače. Bezpečná vzdálenost od světa, který musí pedantsky vyjmenovávat použité hudební citace, byla součástí půvabu nevázaného dívčího kabaretu. S originálním přínosem Tomina Kelara, mužského elementu v Čokovoko, přichází úplně nová situace. Zpěvačky ověšené cetkami ze second handu jsou chvilkami téměř ztracené ve značkovém butiku originálních zvuků a náležitě tlustých basových linek. Konečně je to hudba, ale nejde o jednoznačné vítězství. Zbytečné je však nad pokrokem lamentovat. Jak zpívají samotné umělkyně: „Když jím guláš, zahýbám snad svíčkové?“ Je ovšem s podivem, že si Čokovoko za svůj první „oficiální“ nosič nevybraly progresivní vinyl nebo meganetofonovou kazetu, ale neperspektivní cédéčko. Že by se i takhle projevila slabost pro oustidery?

Čokovoko: Hudba

Mamka Label, 2011

O autorovi| PETR VIZINA, Autor je redaktor ČT

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!