Původ haléřů je ovšem mnohem starší. Jméno „haléř“ se objevilo ve 13. století v Německu ve městě města Hall. Odtud tedy jméno „haller“ - česky pak haléř.
„V českých zemích se poprvé objevil ve 2. polovině 14. století, kdy toto jméno dostala drobná stříbrná jednostranná mince,“ uvedl Pavel Řežábek, vrchní ředitel České národní banky. Už tehdy se haléře používaly především jako „drobné“. Například za vlády Karla IV. bylo nařízeno, že ten, kdo zabije zločince škodícího na vinici, vykoupí se pouhými dvěma haléři, položenými na tělo zabitého.
Stříbrné haléře pak byly znovu raženy za vlády Ferdinanda I. (16. století). Později se - už měděný - haléř objevil za vlády císařovny Marie Terezie (18. století).
První republika převzala rakouskouherský model. Tedy koruny i s haléři.
V českých peněženkách se v minulém století vystřídaly haléře různých hodnot. Za první republiky se platilo jedno-, dvou-, pěti- i pětadvacetihaléřovými mincemi. S raritní hodnotou přišli v roce 1953 komunisté. Během měnové reformy, kterou tehdejší vláda provedla v noci z 30. na 31. května 1953, byl zaveden tříhalíř.
Nejvzácnější a nejdražší haléřovou mincí se stal pětihaléř z roku 1924. Jeho cena se na aukci vyšplhala na 253 000 korun.
