Lidovky.cz: Je v dnešní době vlastně možné ještě najít na období osvobozování Československa něco, co bychom nevěděli, co nebylo ještě popsáno?
Ano, a dalo by se to rozdělit na dvě části. Jedna znamená chybějící archivy, které by například lépe osvětlily operační činnost německých jednotek, jejich ústup a další detaily. Buď byly na konci války zničeny, nebo skončily v sovětských či amerických archivech. V případě amerických jsou sice dostupné, před napadením Ukrajiny bylo teoreticky možné navštívit i ruské.
Problém ale je, že často nejsou stále inventarizovány. I dlouhodobý pobyt v těchto archivech by byl proto hledáním jehly v kupce sena. Zde nám tak uniká plno zajímavých detailů. A v případě rumunské královské armády, na kterou se často zapomíná a která se významně podílela na osvobození tehdejšího Československa, velkou roli hraje i jazykový problém.
Druhou část tvoří dokumenty, které nebyly dříve využívány a citovány. A právě díky nim můžeme konečně začít bořit různé nesmyslné mýty, které kolem května 1945 stále existují.
Lidovky.cz: Jaké máte na mysli?
Jsou to jednak ty zatuhlé, vzniklé za 40 let komunistického režimu, které se teď u nás opět masově objevují. Stále mnoha lidem vadí, že naše země je opět součástí západní Evropy. V internetových diskusích jsou všichni chytří, ale přitom používají argumenty husákovské, normalizační historiografie. Ale pak jsou tu i mýty nové, vzniklé z nadšení 90. let. Pro ně je charakteristická zkratkovitost, tak příznačná pro dnešní dobu.
Stále je tedy co objevovat a napravovat. O historii dnes na internetu však píše každý, často úplné nesmysly, ať zleva, nebo zprava. Historik v tom výkladu novodobých dějin hraje bohužel často druhořadou roli.
Lidovky.cz: Když se tedy zastavíme u starších mýtů, o jaké především jde?
