LN: Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková prohlásila, že se kvůli své minulosti nevzdá kandidatury na ombudsmanku. Myslíte si, že je vhodné, aby se osoba, jež kdysi napsala článek s komunistickým prokurátorem Josefem Urválkem, stala ombudsmankou? Byť tvrdí, že se bližší informace o Urválkově minulosti z 50. let dozvěděla až zpětně.
V dnešní době je možné vše, jak vidíte. Podle mého názoru však není vhodnou kandidátkou a neměla by o post ombudsmanky usilovat. Je to vážná situace, i když její kandidatura politickou situaci v Česku nezmění.
Exministryně Válková se měla podílet na šikaně disidentů a napsat článek s Urválkem. Lež a pomluva, reaguje |
Já spíš stále nedokážu pochopit, proč lidé s takovou minulostí usilují o funkce nebo pozice, když vědí, že všechno vyjde na světlo a jejich minulost se bude přetřásat. A pak navíc argumentují tak hloupě, že nevěděli, kdo je třeba Josef Urválek. Válková se v uplynulých letech prosadila v politice, ve své profesi dosáhla svého, myslím si, že by se bez funkce ombudsmanky obešla.
A její kandidatura není nepřijatelná jen tím, že spolupracovala s Urválkem. Už jen to, že se bavíme o osobě, která byla dlouhá léta členkou komunistické strany a chce se stát ombudsmankou, je pro mě znepokojující a osobně bych jistě zvolil jinou osobu.
Válková odmítne kandidaturu na ombudsmanku. Důvodem je členství v KSČ, ne práce s Urválkem |
LN: Kdo tedy vlastně byl Josef Urválek?
Josef Urválek byl komunistický prokurátor Státního soudu a později soudce a předseda Nejvyššího soudu. Je dobře známý jako prokurátor z vykonstruovaných procesů v dobách stalinismu v 50. letech, například s Miladou Horákovou nebo Rudolfem Slánským.
Mě osobně však zarazilo, když jsem se podrobněji zabýval rehabilitačními soudy na konci šedesátých let, že v roce 1968 se měl Urválek vyjádřit – a teď budu pouze parafrázovat –, že v té době jednal podle stranických pokynů a údajně v procesech neviděl žádné pochybení. Byl v té době rozhodně nejznámější a nejčastěji diskutovaný prokurátor inscenovaných procesů padesátých let.
  |
LN: Helena Válková však uvedla, že jeho jméno neznala, a prý netušila, s kým tehdy spolupracovala.
To je opravdu zvláštní. Upřímně, nedovedu si představit, že by jeho jméno někdo, kdo byl navíc v roce 1968 na prahu dospělosti, neznal. Tehdy se jeho jméno běžně objevovalo v novinách, v televizi, v rozhlase. Nicméně mě takový postoj nepřekvapuje.
LN: Jak to myslíte?
Zkrátka, to je takový opakovaný způsob vysvětlování a obhajoby všelijakých exčlenů komunistické strany. Vezměte si například vysvětlení pana Teličky, když se ho kdysi na členství v komunistické straně ptali. On na to reagoval taky tak, že nic nevěděl. Údajně netušil, že lidé nemohli jezdit například do zahraničí. Podobně se například vyjadřoval i stávající předseda vlády. A paní Válková není výjimkou, když tvrdí, že v sedmdesátých letech nevěděla, kdo byl a jaká byla minulost Josefa Urválka. Minimálně je to krajně překvapivé. Velmi pochybuji o tom, že někdo, kdo se alespoň trošku zajímal o veřejné dění, což se u Válkové dalo předpokládat, se ani jednou nesetkal se jménem nejznámějšího prokurátora. Přijde mi to krajně nepravděpodobné.
LN: Co byl ochranný dohled, který Helena Válková spolu s Josefem Urválkem v jejich společném článku obhajovala?
Byla to metoda či způsob, kterým se dohlíželo na propuštěné vězně z výkonu trestu. Využívala ho jak Státní bezpečnost, tak i Veřejná bezpečnost. Nicméně tento systém byl i zneužíván proti disidentům. V praxi to vypadalo tak, že se museli povinně hlásit na služebnách, klidně i několikrát denně. Příslušníci je například nechávali dlouho čekat a propouštěli je po několika hodinách zpět domů, byl to takový způsob permanentní šikany.
Zaorálek či Votava nepodpoří Válkovou na ombudsmanku. Diskvalifikovala se sama, míní poslanec ČSSD |
LN: Je nějaká pravděpodobnost, že by o zneužití ochranného dohledu v té době Válková skutečně nevěděla a dozvěděla by se to zpětně, jak tvrdí?
Řeknu to asi takhle. Věděli o tom ti, kdo poslouchali třeba Hlas Ameriky. Ti, kdo se alespoň trošku zajímali o to, co se v zemi děje. Ale upřímně řečeno, nejsem si jist, do jaké míry se mohla Válková zajímat o politickou situaci. A souhlasím s ní, když tvrdí, že systém ochranného dohledu byl skutečně aplikován na recidivisty závažných kriminálních činů. Je ale divné, že by o metodách Veřejné a Státní bezpečnosti nevěděla.
LN: Mohla si třeba Válková v té době dovolit odmítnout spolupráci s Urválkem?
To netuším. Možné to je. V té době bylo na každém, jak se rozhodne. Tak to bylo i se vstupem do komunistické strany. Každý mohl říct ne. Samozřejmě pokud jste přikývli, vylepšili jste si svou pozici. Nicméně každý věděl, co znamená vstoupit do strany – tedy jak funguje režim. A jistě to musela vědět i Válková, že to s sebou nese nějaký stupeň loajality a spoluodpovědnosti.
Mě ale na tom z historického hlediska vždy zajímá to, jak své činy dnes bývalí členové komunistické strany vysvětlují. Přijde mi hodně nepravděpodobné tvrzení, že žili v bublině, díky které nebyli o ničem informovaní.
LN: A nemůže být bráno jako polehčující okolnost její zdůvodnění, že do strany vstupovala z kariérních důvodů?
Pokud chtěla budovat kariéru v době komunistického režimu, musela zkrátka vědět, jak to funguje. Do strany vstupovali lidé, kteří měli nějaký vztah k režimu. Ten byl od roku 1968 založený na tancích cizí armády a okupaci země. Jednalo se o režim, který upíral práva občanům a šikanoval odpůrce systému. Nenazval bych to jako polehčující okolnost.
