Když muzikolog, publicista a mimo jiné i dramaturg Pražského jara Antonín Matzner píše o „zlatých kůzlatech“, není se co divit, neboť trojice na patnáct měsíců sdružená pod názvem Golden Kids byla fenoménem své doby, ať už společně nebo jednotlivě. Vychází-li už třetí, přepracované vydání knihy o Martě Kubišové, Heleně Vondráčkové a Václavu Neckáři (vyd. Daranus v Řitce), lze předpokládat, že nejen čtenářský zájem neutuchá, ale také že je k informacím už zveřejněným co přidat, dovysvětlit, doložit.
I tentokrát se však zdá, že autora a vydavatele vedl k další edici především zájem komerční. Matzner neškrtal věty zbytečné, až směšné typu: „Helenka byla nejspíše od mala dítko hodné, nicméně neposedné. Stejně jako televizní Rákosníček – zvědavé jako opička.“ Ponechal své knize tón bodrého vyprávění o milých a úspěšných lidech, kteří se hůře či lehčeji probíjeli nástrahami různých dob. Tím vlastně znehodnocuje to velké množství informací, jež o populární trojici (zejména o Martě Kubišové) shromáždil. Ve snaze jít všem smířlivě „po srsti“ bagatelizuje problémy, rozdílnost životních peripetií a kariér Heleny a Marty i marnou snahu v nových podmínkách znovu nastartovat kdysi úspěšné, nicméně o desítky let starší trio.
Aktualizovaná pasáž o Neckářově zápletce vytažené z archivů StB a už vůbec editorova nemastná neslaná poznámka o krachu nedávného společného projektu Golden Kids nepřesvědčí, že toto svědectví je konečně už objektivní.
