Na exponovaném místě se reakce kolemjdoucích různí. „Máme vás moc rádi,“ přišla vyjádřit podporu trojice středoškolaček. „To jsou primitivové,“ křikl postarší muž s vnukem. Po celé republice má být kolem dvacítky hladovějících.
Mísí se tu vůně trdelníku, vánočního punče i grilovaných klobás. Šestice ‚hladovkářů‘, jak avizují jejich náprsní cedulky, stávkuje hned vedle tržiště na Andělu. V pondělí odpoledne převažují ženy: je jich pět na jednoho muže. „Muži pracují, chodí stávkovat před prací nebo po ní. Ale je fakt, že v hnutí je celkově více žen,“ usmívá se jedna z nich - maminka čtyř dětí Zuzana. Ohrožená budoucnost dětí je ostatně nejčastější argument, který mezi aktivisty zaznívá. „Když už je mám, musím něco dělat,“ říká Zuzana rozhodně.
  |
Hladovějící na sobě mají několik vrstev oblečení a během dne sedí zachumlaní do dek i spacáků. Tomu, kdo má zájem, ochotně vysvětlí, že doba na popírání alarmujícího stavu už skončila a je čas říkat pravdu.
A co pro to můžu udělat já?
‚Přijdu kvůli vám o práci!‘ Aktivisté zablokovali na sedm minut rušnou pražskou křižovatku, řidiči to nesli nelibě |
„Vy držíte hladovku za klima? Prosím vás, a co pro to můžu udělat já?“ zahajuje dialog šestasedmdesátiletá Jana z Prahy, která prochází kolem.
„Přidat se ke skupině více lidí, zapojit se mezi nás, sama doma to je strašně těžké,“ odpovídá jí jedna z aktivistek a nabízí leták. „No heleďte, to já asi nezvládnu, já jsem po operaci kyčlí,“ oponuje dáma v letech. „A jste třeba na internetu?“ zkouší to ještě členka environmentálního hnutí Extinction Rebellion (Rebelie proti vyhynutí). „Vždyť jsem stará bába. Já vím, že by vláda něco dělat měla, ale nedělá, že jde o děti, o lidi, o všechno. Ale ani lidé, co mám kolem sebe, by stejně asi nic nedělali,“ usměje se na ni důchodkyně. Účastnice hladovky se nevzdává: „Já si myslím, že kromě snižování spotřeby je hlavně důležité mluvit s lidmi, se známými, se sousedy. Vždy můžete zmínit, že situace je špatná a je potřeba, aby lidé protestovali a spojovali se.“
Ne všichni jsou ale takto vstřícní. Měli tu i incident s mužem, který se snažil přinutit policisty, aby účastníky „Hladovky za klima“ poslali pryč.
Je potřeba, aby veřejnost zatlačila na politiky
Rozhořčení hladovějících pramení z nečinnosti českých i světových politiků. Podle nich vláda nevypadá, že by se o budoucnost zajímala. Chtějí proto vytvořit takový tlak na politiky, že už nebude možné jej přehlížet. „Kdyby vláda vyhlásila klimatickou nouzi, dala by tématu důležitost. Jde o gesto. Vládu zřejmě nezajímá, co se stane s dětmi. Je to velmi smutné. Potřebujeme, aby sami lidé začali na politiky vyvíjet tlak. Jinak to nepůjde. Někteří nás hodně podporují, další se chtějí přidat k našemu hnutí, když nás tady vidí a jiní jsou zase dost naštvaní,“ komentuje na místě národní koordinátorka hnutí Extinction Rebellion Kate Wisemanová.
Hladovka za klima má oficiálně trvat týden, ale jednotlivci, pokud vydrží, mohou pokračovat klidně i déle. „Uvidíme, co vydržíme. Už tady sněžilo, pršelo, byl silný vítr,“ zaznívá. V Anglii podle koordinátorky Kate držel jistý šestasedmdesátiletý muž hladovku za klima 25 dní. „Doufal, že se s ním díky tomu setkají politici z Konzervativní strany. Nechali ho hladovět, ale nikdo jej nevyslyšel,“ popisuje. Dodává, že u českých politiků zatím jakoukoliv snahu vyhovět jejich požadavkům nezaznamenala.
Hlad může nastat i v Evropě
Je držení hladovky přijatelnější způsob, jak na klimatickou krizi upozornit, než zastavování pražské dopravy? „Uvidíme, kolik lidí to osloví. Nechceme blokovat dopravu, ale situace je opravdu špatná. Nevíme, co jiného dělat,“ reaguje koordinátorka Kate. „Pro nás hladovění rozhodně není jednodušší cesta. Cítíme hlad, zimu, nevolno, smutek,“ popisují ostatní. „Pavla, která tu držela hladovku tři dny, musela v pondělí k doktorce, protože jí bylo špatně. Ale pokračuje bez jídla dál,“ informuje sedmačtyřicetiletá aktivistka Gabriela.
„Spousta lidí cítí, že se něco děje a každý vidí problém někde jinde. Někomu vyschla studna, jiným vadí, že se ruší uhlí a nebudou mít čím topit – zvlášť důchodci. Bojí se, že nebudou mít peníze na některé věci. Mám ale spíš pozitivní reakce,“ líčí Gabriela, která se k hnutí Extinction Rebellion přidala v létě. „Ve chvíli, kdy s lidmi mluvíte o tom, že může nastat hlad i v Evropě, protože stačí, aby byla dvakrát za sebou neúroda a krize přijde i na nás, začínají to zřejmě chápat,“ myslí si.
Děti mít nechci
Ona sama se už před více než desíti lety se rozhodla, že děti do světa, který má nejasnou budoucnost, přivést nechce. „Od té doby, co jsem poprvé viděla ropné plošiny, zjistila, co jsou mrtvé zóny v oceánech a jak se kácí pralesy, začalo to na mě doléhat. Proto jsem se rozhodla děti nemít. Blbě se mi to říká tady před holkami, které děti mají – protože je zároveň obdivuji – ale já bych to psychicky nezvládla. Toto je jediná věc, která mi dává smysl,“ popisuje své postoje Gabriela, která dlouhodobě přednáší o znečištění prostředí plasty. „S dětmi se to pojí. Ty na planetě také vytváří mnoho znečištění,“ zaznívají další argumenty.
To už se zastavuje další z kolemjdoucích. „Mě by zajímalo, co tím dokážete? Kdybyste se raději zaměřili na zpracování potravin z obchodů, na to, jak se potraviny vyhazují a normálně se najedli, uděláte lépe,“ reaguje nechápavě třicátnice Erika. „Já souhlasím s tím, na co poukazujete. Měli bychom jíst méně hovězího masa a vrátit se ke střídmějšímu stravování. Je uhozené, kolik toho lidé před Vánoci nakupují. Ale takto rozhodně nespasíte zemi. Akorát zatížíte zdravotní systém, protože si rozhodíte zažívání a budete muset navštívit lékaře. Mohli byste se v klidu najíst a stejně tak dělat osvětu,“ argumentuje žena.
Aktivisté oponují, že všichni, kdo do hladovky šli, byli svůj zdravotní stav předem konzultovat a pravidelně za nimi zdarma dochází medik. „Jsme si vědomi toho, že samotnou hladovkou nic konkrétního nezlepšujeme. Jde ale o vytvoření politické vůle a systémovou změnu,“ zaznívá nakonec od Michala Opletala z podpůrného týmu hnutí Extinction Rebellion.
