HAVANA/PRAHA Ve francouzském Štrasburku se včera odehrála navlas stejná ceremonie jako minulý pátek v norském Oslu. Místo člověka, který měl převzít cenu, zela na pódiu jen prázdná židle. V obou případech šlo o disidenty a v převzetí ceny jim zabránily režimy, které vládnou v jejich zemích. V Oslu tak chyběl laureát Nobelovy ceny za mír, vězněný Číňan Liou Siao-po, a včera ve Štrasburku Kubánec Guillermo Farinas, který měl na půdě Evropského parlamentu převzít Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.
Farinas patří k největším postavám kubánského disentu. V osmačtyřiceti letech má za sebou už třiadvacet protestních hladovek a nijak se netají tím, že je pro svou věc připraven i zemřít. Vzděláním psycholog je současně novinářem, který protestuje hlavně proti cenzuře.
Jeho život je nicméně plný zvratů. V devatenácti letech bojoval jako voják v občanské válce v Angole (Kuba se v ní angažovala společně se Sovětským svazem) a získal medaili za statečnost. Navázal tak na svého otce, který v 60. letech bojoval společně s Che Guevarou v Zairu, dnešní Demokratické republice Kongo.
Ve dvaceti letech pak Farinas odjel do Sovětského svazu - vzdělávat se na vysokou vojenskou školu v Tambově. Jeho hvězda stoupala vzhůru - v roce 1993 byl jmenován generálním sekretářem odborových svazů pro otázky zdravotní péče.
Mohl skončit jako spousta jiných odborových předáků, kteří mají stejně jako další potentáti vystaráno dík nesčetným privilegiím, jenže chtěl měnit zaběhnuté pořádky. V roce 1995 byl zatčen a uvězněn za to, že usvědčil ředitele jedné z nemocnic z braní úplatků. V rozhovoru pro časopis Harper’s Bazaar z roku 2007 Farinas zavzpomínal na to, jak to tehdy bylo s jeho zatčením. „Přišli si pro mě ze státní bezpečnosti a odvezli mě na psychiatrickou kliniku. Donutili mě tam strávit noc, když mi předtím do žil vpravili nějakou mě neznámou drogu,“ líčil Farinas.
Za formu protestu zvolil hladovku a v roce 2006 ji kvůli cenzuře internetu držel dlouhých sedm měsíců. Skončit s ní jej přiměly až velmi vážné zdravotní komplikace.
Vzorná péče o vězně Zatímco kubánský režim zůstával vůči jeho protestům hluchý, svět mu uděloval jedno ocenění za druhým. Ceny od Reportérů bez hranic nebo lidskoprávních organizací byly samozřejmě důležité hlavně proto, že zviditelnily, zač Farinas bojuje, a přiměly svět, aby Kubě přinejmenším pohrozil zpřísněním už zavedených sankcí.
Když začátkem letošního roku zemřel při protestní hladovce jeho kolega z disentu Orlando Zapata Tamayo, začal Farinas s dalším protestem. Kubánské vládě vzkázal, že bude hladovku držet tak dlouho, dokud nebude propuštěno 26 politických vězňů, kteří trpěli vážnými zdravotními problémy. Už tak slabý Farinas po zhruba třech týdnech zkolaboval a musel být převezen do nemocnice.
Režim měl obavu, aby v zemi v krátké době nezemřel už druhý disident, a proto se Farinasovi dostalo mimořádné péče.
A nejen to, o jeho zdravotním stavu a o tom, že začal přibývat na váze, psal dokonce i oficiální komunistický plátek Granma - článek samozřejmě nezmiňoval, že hladovkou bojoval za propuštění vážně nemocných politických vězňů.
Jeho přání se nakonec splnilo, byť na kubánský režim musela přitlačit ještě katolická církev. Nicméně, během letošního léta bylo z vězení propuštěno 52 disidentů, kteří navíc dostali povolení odjet ze země.
Výjezdní doložku naopak nedostal Farinas, přestože se za něj u kubánské vlády ještě začátkem týdne přimlouval předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek.
***
SVOBODA MYŠLENÍ * Sacharovova cena nese jméno Andreje Sacharova, „otce“ ruské vodíkové bomby, který brojil proti jaderným zkouškám a byl za to pronásledován. * Prvním laureátem Sacharovovy ceny byl v roce 1988 bývalý jihoafrický bojovník proti apartheidu Nelson Mandela, o rok později byl oceněn československý politik Alexander Dubček. * Laureát ceny získává 50 tisíc eur (1,2 milionu korun).
