Každá generace potřebuje kapelu, která pro ni elegantním způsobem vyjádří kavárenskou melancholii. Atmosféru opuštěného podniku těsně před zavíračkou, s opuštěnou dívkou u stolku v rohu a mírně zpustlým, přesto však elegantním mužem, který s očima upřenýma do barového pultu odříkává nějaká slova – bůhví, třeba jsou geniální. V současné pop-music prapor téhle emoce třímají newyorští The National. Jejich poslední deska High Violet se od posmutnělého šepotu občas dostává až k vznešené mohutnosti. Jestli je na světě spravedlnost, stane se tahle kapela hodně slavnou.
Nejpomalejší písnička na High Violet se jmenuje Runaway, je to ploužák vhodný pro svádění dívek, jež za to skutečně stojí. Matt Berninger zpívá hebce a trochu vzdáleně, zdánlivě pro sebe – nic vlezlého na tom není. Když opakuje „já neuteču“, může si člověk vybrat, jestli tím vyjadřuje pevnost, nebo rezignaci. Nějaké ty kytary, decentní trubka, lehounká rytmika a hlas – zabiják. Víc není potřeba.
