14. září 2018 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Hlavičkování dětí při fotbale? Opakované nárazy mohou rozvinout demenci, tvrdí neurochirurg

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 21Diskuse
Neurochirurg Vladimír Beneš. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Neurochirurg Vladimír Beneš. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Praha Se začátkem sezony mládežnických fotbalových soutěží se na internetu objevila petice, která navrhuje, aby měly děti mladší 13 let zakázané hlavičkování – tedy odrazy míče hlavou. Vyzývá rovněž školy a sportovní kluby, aby o nebezpečí, které může vygradovat až v poškození mozku, informovaly rodiče.

Petice na internetové stránce Athletrx.org na tato rizika upozorňuje. Lidé v Česku nyní podepisují petici, která vyzývá školy a sportovní kluby, aby o nebezpečí hlavičkování informovaly rodiče a také navrhuje uzákonění zákazu hlavičkování u dětí mladších třinácti let.

„Demence z hlavičkování přichází až za nějaký čas, a i toto mohlo být důvodem, proč tato problematika dlouho unikala pozornosti,“ upozorňuje přední český neurochirurg Vladimír Beneš v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Co vás vedlo k podepsání petice za zákaz hlavičkování ve fotbale u malých dětí?
Vedl mě k tomu student medicíny, Američan, který za mou přišel a tuto problematiku drobného zraňování nárazy míčem mi vylíčil. Předtím jsem nad tím nějak nepřemýšlel, ale zaujalo mě to. Zaprvé má student pravdu v tom, že je to potenciálně nebezpečná záležitost, a za druhé se mi hrozně líbilo jeho nadšení, se kterým se do řešení tohoto problému pustil. Myslím si, že to celé má svůj půvab a smysl.

Lidovky.cz: Téma zraňování u hlavičkování se ale například v zámoří řeší už spoustu let.
Nezajímal jsem se o to z toho důvodu, že to celé není ve skutečnosti neurochirurgické onemocnění, které by bylo v našem oboru. I když poranění mozku děláme, tak tohle jsou děje, které operovat nemůžeme. Vzdáleně se nás to ale přesto týká.

Prof. MUDr. VLADIMÍR BENEŠ, DrSc.

Vladimír Beneš (1953) je přední český neurochirurg, světová špička ve svém oboru. Působí jako přednosta neurochirurgické a neuroonkologické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha a 1. LF UK. Čtyři roky byl prezidentem Evropské asociace neurochirurgických společností a osm let předsedou České neurochirurgické společnosti. Za svoji práci získal několik vyznamenání. Jeho otec, profesor Vladimír Beneš (1921), i jeho syn Vladimír (1979) jsou rovněž neurochirurgové.

Lidovky.cz: Co se tedy děje v dětské lebce při samotném odrazu míče hlavou?
V současné medicíně je samostatná jednotka, která se nazývá chronická traumatická encefalopatie. Ta je způsobená drobnými a opakovanými údery do hlavy. Samostatné údery smysl nemají, ale ve chvíli, kdy jich je více za sebou, postupně se kumulují a celé to kumulování končí tím, že ve skutečnosti dochází k poškození obou čelních laloků a v dosti dlouhé době s dosti dlouhou prodlevou k demenci. Klasické a známé je to v boxu. Tam znají tento jev už dávno a všichni si jistě vzpomeneme například na Muhammada Aliho a jiné boxery. V boxu jsou údery samozřejmě větší, ale děj je de facto identický. V menší míře probíhá u jakéhokoliv dalšího sportu nebo činnosti, kde je hlava pomalu zraňována. Pokud vím, tak fotbalový míč váží okolo 300, 400 gramů a ten když letí 50 metrů, je tvrdý a dopadne na hlavu, udělá něco, co už bych označil za úraz. Když to opakujete, v mozku postupně a pomalu nastupují takové degenerativní změny, které vedou k demenci a určitým poruchám, které se projeví třeba až za 20 let.

Lidovky.cz: Může mít hlavičkování také nějaké krátkodobé následky?
Všechno je to spojitý děj. Při drobném úrazu může zemřít jedna jediná nervová buňka, ale pak tu jsou nejtěžší úrazy, kdy pacient zemře prakticky ihned a mozek je celý zničen. Hlavičkování je v rámci toho spojitého děje někde na úplném začátku mezi maličkými drobnými důsledky. Další úrovní by byl například otřes mozku, což už je svým způsobem relativně závažné poranění. My se ale bavíme o drobných úrazech, které jednotlivě nemají smysl, avšak význam mají v kumulování.

Opakovanými údery za sebou se mozek poškodí. Například v NHL mají přesně dáno, jak dlouho nesmí hráč hrát, pokud dojde k otřesu mozku. Vztahuje se to na dobu, kdy trpí posttraumatickou amnézií. Pokud ji mají hodinu, nehrají například pět zápasů, pokud deset minut, nehrají dva zápasy. Mám pocit, že v současné době dochází k rozšíření této znalosti i do dalších sportů. Před dvaceti lety by nikoho nenapadlo, že uvidí lyžaře nebo cyklistu v helmě. Vývoj půjde nepochybně tímto směrem, kdy budeme hlavu chránit i v jiných sportech, zejména pak hlavy dětí.

Podle neurochirurga Vladimíra Beneše může hlavičkování při fotbale zraňovat...
Údery se postupně kumulují a celé to kumulování končí tím, že ve skutečnosti...

Lidovky.cz: Když tedy k tomu samotnému hlavičkování dojde a je způsobeno zranění, může se mozek laicky řečeno zahojit?
Poraněný mozek neumíme léčit. U těžkých poranění jediné, co umíme, je uvolnit mozku místo a pak pacientovi udělat komfort, aby si mozek pomohl sám. To znamená tlumit pacienta, aby nekašlal a podobně, ale léčit poraněný mozek neumíme.

Lidovky.cz: Hrají v tomto poškozování mozku nějakou roli genetické předpoklady člověka?
Genetické ne. Popisují se pouze nějaké genetické faktory u poranění mozku: když máte nějaký gen, tak poranění přežijete. To ale nemá žádný praktický význam.

Lidovky.cz: Když ne genetické předpoklady, co individualita člověka? Může být některý z hráčů na tyto poranění citlivější, než jiný?
Pravděpodobně ano. To ale opět nemá smysl pro praktické použití. Jedná se o to, zda máme mít například obecnou vyhlášku nebo nařízení o tom, zda chránit nebo nechránit malé děti před hlavičkováním. V praxi určitě nebudeme individualizovat, jestli Pepíček helmu na fotbal má mít a Jaroušek helmu mít nemusí, protože má jiné tělesné předpoklady.

Lidovky.cz: Jaký je tedy největší rozdíl mezi tím, co se po hlavičkování děje v lebce dítěte a v lebce dospělého hráče? U dětí se již dříve stanovila kritická hranice 13 let, do které by měly hlavičkování omezit, nejlépe nehlavičkovat vůbec.
Hranice 13 let je určena pouze arbitrážně. Jinak obecně u dětí není lebka ještě tak pevná jako v dospělosti, a také se mozek během tohoto období pořád ještě vyvíjí. Je nehotový a tudíž daleko náchylnější k úrazům. Nejde opravdu jen o jeden úraz, ale o opakovanost. Tyto úrazy se mohou opakovat s nějakou pravidelností dva tři roky za sebou, poté se nic neděje třeba 20 let a teprve potom může přijít demence. Tím, že demence přichází až za nějaký čas, mohl být i toto důvod toho, že dlouho problematika unikala pozornosti.

Lidovky.cz: Jaké jsou tedy hlavní rozdíly mezi mozkem dítěte a mozkem dospělého?
Vývoj nervového systému je ukončen v osmnácti letech věku. V té době jsme nejchytřejší, nejbystřejší, nejschopnější. Když se něco teprve vyvíjí, je samozřejmě náchylnější na jakékoliv poranění a poškozující děje. Vyvíjející se děti chráníme naprosto normálně a u mozku to platí stejně.

Lidovky.cz: Petice, pod jejímž prohlášením jste podepsaný, vyzývá školy, aby měly povinnost poskytovat informace o neurologických rizicích hlavičkování a navrhuje uzákonit zákaz této činnosti u dětí mladších 13 let. Nebylo by vhodné, aby se podobný zákaz prosadil také pro dospělé, profesionální fotbalisty?
V jejich případě si myslím, že je regulace na osobní zodpovědnosti každého hráče a jejich týmu. Jde spíše o to, aby tento fakt společnost přijala a začala jej brát jako normu. Nemyslím si, že by konkrétní vyhláška něco změnila. Američané například mají nařízení, které zakazuje dětem do 13 let hlavičkovat. Jestli je ale to potřeba ošetřovat přímo vyhláškou, to si úplně jistý nejsem. Celý problém by měl vejít v obecné povědomí a rodiče, trenéři i děti by měli vědět, že není správné do míče bouchat hlavou a že by si například měli začít na tento sport pořizovat nějaké ochranné helmičky. Dovedu si představit, že za deset, patnáct let bude absolutně normální, když děti budou mít na fotbalovém hřišti při tréninku chráněnou hlavu.

Lidovky.cz: A vy tedy jako způsob ochrany navrhujete helmu.
Například. Nevím, jestli je tohle ten nejvhodnější způsob řešení. Samozřejmě, že se nejedná o helmy, které mají lyžaři nebo motorkáři, ale kupříkladu něco podobného, co nosí Petr Čech.

Lidovky.cz: Podle vašeho kolegy neuropatologa Radoslava Matěje z Thomayerovy nemocnice ale není nejhorší samotný náraz míče na lebku, ale švihové zrychlení hlavy, při kterém dochází k prudkému pohybu mozku uvnitř lebky, kdy v konečném důsledku na ni mozek narazí. Švihové zrychlení hlavy ale helma příliš tlumit nedokáže.
To, co kolega popisuje, je děj u těžkého poranění, při kterém se mozek uvnitř hlavy pohybuje. To platí i při hlavičkování. Mozek plave v tekutině, otřesy jej vychylují z normální pozice a on se od vnitřní hrany kosti může poraňovat. Helma tlumí náraz a tlumí samozřejmě i děj uvnitř.

Lidovky.cz: Dá se podle vás tyto opatření prosadit v českém fotbalovém prostředí?
Nejde o to něco prosadit, ale přijmout tato fakta jako normu, podobně jako jsme přijali helmu u lyžařů nebo cyklistů. Jde spíše o výchovu populace a uvědomění si, že je potřeba pro sebe něco udělat. Aby rodič, který posílá své dítě na trénink, mu oblékl kopačky, tričko i helmičku. Povědomí o tomto problému roste a myslím, že šířit jej není zas tak pracné. Jestli lidé na něco slyší, tak je to na bezpečnost svých vlastních dětí. Jde o to, aby vše nebylo jen jednorázovou záležitostí a aby se něco, byť třeba pomalu, začalo měnit. Jakmile nějaký děj překročí určitou hranici výskytu, stane se normou, tak jako již opakovaně zmiňované helmy na lyžích a kolech.

  • 21Diskuse




Najdete na Lidovky.cz