V rámci boje o místo v metru je korejský dav bezohledný. Bez mrknutí oka kopnou, odstrčí či přistrčí. Nikdy nepodrží dveře, ať je člověk za nimi jakkoli blízko. Když se ale ohradíte, neberou jejich omluvy konce.
Metro v desetimilionovém hlavním městě Soulu je kombinací nadzemky a podzemky. Síť linek je hustá, je jich tu jedenáct, jezdí však výrazně pomaleji než ty pražské.
„Trvá dost dlouho, než se člověk někam dostane. V každém případě smíšením metra a autobusů se tu člověk dostane úplně všude. V univerzitním areálu jezdí celý den pořád dokola autobus zdarma,“ popisuje výhody a nevýhody korejské MHD Dita Krejčová (24), která v Soulu studuje mezinárodní studia na Seoul National University. „Jestli lze v souvislosti s nějakým národem použít slovo homogenita, pak je to národ korejský,“ říká česká studentka.
Korejskou zásadou číslo jedna je: Nevybočovat. Všichni jezdí v bílém, černém, šedivém a stříbrném. Tmavě modrá barva auta je už dost „odvaz“. Jakmile se objeví módní trend, okamžitě je rozprostřen v celém národu. „Nosí se sukně, podkolenky a lodičky? Osm z deseti dívek má sukni, podkolenky a lodičky,“ říká čtyřiadvacetiletá Dita.
Fast-foodů víc než v USA
Jihokorejská metropole je podle Dity plná kontrastů. „Je tu několik století starý císařský palác a těsně za jeho zdmi stojí prosklený mrakodrap. Jsou tu obchodní čtvrtě s elegantními kavárnami, s jedním mrakodrapem vedle druhého a uličky, kde páchne rybina a odpadky,“ popisuje studentka Vysoké školy ekonomické, která do Soulu vyjela na jeden semestr.
„Co mě zaujalo jako první, je počet kaváren Starbucks a Dunkin’ Donuts. Kam se na ně hrabe New York,“ popisuje. I přes velký počet koblihových fast-foodů Korejci hodně dbají na zdravou výživu a zdravý životní styl všeobecně. „Sušenka snědená v jedenáct večer na koleji vedla ke zvednutému obočí mé korejské spolubydlící,“ vypráví studentka Dita.
Muži jsou tu víc než ženy
Pro korejskou společnost je typické přísné dodržování tradiční hierarchie. Kdo je starší, stojí výš. Kdo je muž, stojí výš. Úcta se tu promítá i do jazyka.
Nejenže pro uctivou mluvu existují zvláštní tvary sloves (jde o mírnou paralelu s českým vykáním), ale v určitých případech jsou tu zvláštní koncovky podstatných jmen, nebo i úplně jiná podstatná jména pro případ, kdy člověk mluví o kamarádovi a kdy o učitelce. „Oslovení ,tati‘ končí někde s mateřskou školkou, pak už funguje jenom ,otče‘. Podáváli člověk cokoli někomu v hierarchii výše postavenému, musí to podávat oběma rukama na znamení úcty,“ popisuje místní mravy Dita Krejčová.
Botox do lýtek
Přistáním na soulském letišti většina Evropanů zestárne až o dva roky. V Jižní Koreji totiž počítají dobu těhotenství za jeden celý rok života, takže v okamžiku příchodu na svět už je člověku jeden rok. „A navíc všichni stárnou o jeden rok vždy k 1. 1., takže rozdíl mezi evropským a korejským věkem může být až dva roky,“ počítá studentka VŠE.
Kromě věku se nejen ženy v Koreji upínají také k evropskému vzhledu. „Nemít šikmé oči je tady velké plus,“ popisuje Dita. V posledních letech se tu projevuje trend plastických operací, které tu -náctileté dívky dostávají od rodičů jako dárek. Operují se nejčastěji oči (aby vypadaly západněji) a nos (aby nebyl tak připlácnutý). „Kult krásy je tu zřejmý. Je třeba dobré si nechat do lýtek píchnout botox, aby svaly zmrtvolněly, nerýsovaly se, a noha tak vypadala štíhlejší,“ kroutí hlavou Dita.
