* LN Co je podle vás do budoucna největším rizikem pro půdy?
Evropská unie formulovala tzv. sedm hrozeb, kterým bychom měli věnovat pozornost. Patří mezi ně eroze, znečištění, ztráta organické hmoty, zhutnění půd, zasolování, zástavba půd a úbytek biodiverzity, tedy pestrosti půdních organismů. Osobně považuji za jeden z největších problémů stavbu domů, dálnic, ale především velkých skladových a montážních hal, které v posledních letech rostou na okrajích všech větších měst. Investoři zůstanou jen pár let, ale půda se zničí navždy.
* LN Proč jsou z pohledu pedologa tyto stavby problematické?
Důvodů je více. Půda se zakryje takovým způsobem, že není propustná pro vodu, takže když zaprší, místo aby voda vsákla, odteče pryč a způsobí lokální záplavy. A později tato voda naopak v krajině chybí. Kromě toho je problém, že tyto stavby často zabírají nejúrodnější půdy. Sice existuje legislativa, která by měla kvalitní půdy do jisté míry chránit, ale v praxi se často obchází. Je pravda, že podle zákona se při stavbě musí vrchní vrstva nejkvalitnější orné půdy shrnout a odvézt jinam. Ale to situaci neřeší, lepší by bylo stavět tyto haly na tzv. brown fields, v opuštěných průmyslových zónách, a nikoliv na nejúrodnějších polích. Z pohledu investorů je to logické, nejlépe se jim staví na rovných a snadno dostupných místech, poblíž velkých měst. Ale není to nic nového, střet ochrany půdy s člověkem tu byl odjakživa. Civilizační centra vznikala už od pravěku v nejúrodnějších místech. A ve chvíli, kdy si člověk začal krajinu osvojovat a obdělávat, ji začal také ničit, i když samozřejmě ne tak rychle jako později s příchodem intenzivnějšího zemědělství.
* LN Jak intenzivní zemědělství ovlivňuje kvalitu půdy?
Samo o sobě nemusí škodit – a je třeba si také přiznat, že neexistuje jiná cesta, jak uživit lidi na této planetě. V našich podmínkách je výrazným problémem způsob kultivace krajiny. U nás dnes vidíme obrovské lány, často se navíc ořou po svahu, což usnadňuje vodní erozi. Problém je v tom, že když se takto hospodaří několik let, zemědělec to ani nepozná. Ale po pár desítkách let se to projeví. Tím nechci říct, že by zemědělci záměrně ničili krajinu – oni se snaží v krátkodobém horizontu uživit. A hospodařit tímto způsobem je pro ně výhodnější. Je na státu nebo Evropské unii, aby se postarala o regulaci a nabídla například dotace za to, že svah ohrožený erozí zůstane nějaký čas ležet ladem. Musíme si totiž uvědomit, že ztráta půdy je prakticky nenávratný proces. Další věc jsou samozřejmě hnojiva a pesticidy, ale pokud se užívají v rozumné míře, myslím, že příliš neškodí. Existují ovšem různé látky a různé typy půd, takže by bylo dobré mít metodiku založenou na tom, jak se která půda dokáže s konkrétními látkami vypořádat, jak blízko je hladina podzemní vody a podobně. K tomu má napomoci mapování a výzkumné projekty, které danou problematiku v současné době řeší, například na České zemědělské univerzitě. Se zemědělstvím souvisí také zhutňování půd – když se po nich často jezdí těžkou technikou, nejsou pak dostatečně propustné a při dešti voda stéká po povrchu, místo aby vsakovala.
* LN Dále jste zmínil zasolování – týká se jen přímořských států, nebo ohrožuje půdy také u nás?
Přímo Česka se zasolování netýká, ale je problémem například v Maďarsku, kde mají podzemní vody bohaté na minerální látky. Zároveň je tam relativně málo srážek, takže se vypaří víc vody, než naprší. Pak dochází k tomu, že jsou soli vynášeny z podzemních vod a usazují se v půdě. Tomu se musí přizpůsobovat zemědělství – třeba ječmen lze v mírně zasolených půdách ještě pěstovat, ale pšenici už ne. Dále se zasolování týká zemí, kde se musí pole zavlažovat, jako je Španělsko. Když se zavlažuje tvrdou vodou s obsahem solí a zároveň se vody dodává z úsporných důvodů co nejméně, půda se dostatečně neproplachuje a sůl se v ní usazuje. Když se naopak zavlažuje moc, kapilárním vzlínáním se do půdy mohou dostat soli ze spodních vod. U moře může k zasolování půd docházet také tak, že vzduch obsahuje slaný aerosol, který je větrem roznášen po krajině.
* LN Hodně se mluví o klimatických změnách. Máme se v souvislosti s nimi bát zhoršení kvality půd?
Pokud v budoucnu přibude, dejme tomu, extrémních srážek, mohou urychlit půdní erozi. Povodně se také podílejí na znečištění půd – všechny záplavové oblasti pod městy s průmyslem jsou místy s potenciálně kontaminovanými půdami, protože do vody se splachují nečistoty. Obecně se půda a klima navzájem ovlivňují. Půda je například velkým úložištěm uhlíku. Když se oteplí a rozmrzne půda na Sibiři, uhlík v ní začne oxidovat a do atmosféry se bude uvolňovat oxid uhličitý, což povede k dalšímu oteplování. Na druhou stranu ale může v teplejším klimatu na některých místech růst více vegetace, která CO2 pohlcuje. Je to složitý systém a jistě bude potřeba sledovat změny, které nastanou. Ale v České republice žádné katastrofické scénáře neočekávám. Jsou státy, které už teď hospodaří „na hraně“, a každá malá změna – třeba úbytek srážek – tam může mít vážné důsledky. Ale u nás v mírném pásmu k dramatickým změnám nedojde. Největší hrozbou pro naše půdy nejsou změny klimatu, ale člověk se svým okamžitým chováním.
