Marek Beneš: Rád
bych se s vámi podělil o historku, kterou se bavím ještě dnes. Vloni na podzim, při pracovní cestě na sever Čech, jsme spolu s přítelkyní stáli v autě na náměstí na křižovatce ve městě Chrastava (10 kilometrů severně od Liberce). Jsem architekt, a mnohá náměstí a jejich estetický stav mi tak nedají spát. No a na oné křižovatce typu T před sebou vidíme řeznictví a` la Husák. Jen tak z legrace prohodím: „Vidíš to? Tady bych si nekoupil ani rohlík.“ Přítelkyně na mě, ať okamžitě zastavím, že o tom řeznictví slyšela romány. Design vnější šílený, interiér dobový, nicméně čistý, produkty neuvěřitelné. Nic vás nepřesvědčí víc než prodavačka, kterou vyrušíte od konzumace ještě teplého uzeného z vlastní produkce. Uzeniny ani maso moc nemusím, ale zde jsme nakoupili skoro za tisícovku... Na zadním sedadle našeho auta se to v ještě teplém podzimu prohřálo, auto to nádherně provonělo a dalších pár dní to tam bylo krásně „masité“. Často jsem služebně v Liberci a nikdy neváhám zajet si těch 10 km pro dobrou uzeninu. Řeznictví-uzenářství, nám. 1. máje 132, Chrastava.
JUDr. Petr Bílek, Praha: K vašemu článku v LN Vám sděluji jméno jednoho z hledaných řezníků: František Dolejš, nám. T. G. M., Praha 4 – Kunratice, www.masodolejs.kvalitne.cz. Jeho uzené nemá chybu.
Jana Kreysová, Praha: Dobrý den, ráda Vám pomohu najít jednoho z údajných dvou dobrých pražských řezníků. Jeho uzeniny mají standardně (a to je dnes vzácnost) výbornou kvalitu i chuť. A jednu nevýhodu: když je člověk zvyklý na jeho výrobky, jinde se nechytá – ostatní uzeniny pak mají „blátivou“ chuť. Jedná se o řeznictví a uzenářství Jiřího Görgla, Na Křenkově, Praha 5 – Slivenec. Párky, klobásy, jitrničky, tlačenka, to bych se upsala, vše nemá chybu. A majitel se ženou a zaměstnanci je i přesto, že se v práci nezastaví, vlídný a ochotný. Pokud budete mít k uzenině chuť na dobrý chléb či preclík, zajeďte si do Chocně do pekárny U Lifků. Často jsem přátelům vozila plnou krosnu jejich výrobků, do Chocně pak zase Görglovy uzeniny.
Hanka M.: Klobásu pana Görgla můžete ochutnat i při cestě autem z Prahy na Strakonice. V úrovni Cukráku je přímou u cesty „buřtárna“ – občerstvení v boudě z tmavého dřeva. Vzhledově budka moc důvěry nevzbuzuje, ale je to tutovka – každý týden se tu prodá tři a půl tisíce Görglových klobás.
Jan Šťastný, Veselí nad Lužnicí: Se zálibou jsem si přečetl Váš článek a přímo jsem cítil udírnu! Stejného řezníka máme u nás ve Veselí. Je to Zdeněk Hlaváček, dělá totéž, co popisujete, a jednu specialitu navíc: tzv. volskou tlamu, která kdysi byla ve všech prodejnách, a v současnosti vymizela. Jak se dělá, je tajemství střežené více než Becherovka! Je to ale skutečně volská hlava a krájí se na plátky...
H. M.: Podařilo se mi zjistit, že „volská tlama“ je salát z hovězích „mulců“. Spíš než „tlamu“ bychom si měli představit čumák, protože právě část, kde má kráva nozdry, slouží k výrobě této speciality. Jde o starý řeznický recept, který se už málokde připravuje. Mulce se musejí spařit, očistit od chlupů opálením, naložit, pět hodin vařit. Po vyjmutí chrupavek se stlačí do forem a nakrájejí na kostičky. Ze vzniklé suroviny se vyrábí salát s cibulí, octem, hořčičným semínkem a dalším kořením. U pana Hlaváčka přijde deset deka na 12 Kč. Řeznictví a uzenářství Hlaváček, Masarykovo náměstí 24, Veselí nad Lužnicí.
***
Nic vás nepřesvědčí víc než prodavačka, kterou vyrušíte od konzumace ještě teplého uzeného z vlastní produkce
O autorovi| Hanka Michopulu, gastronomická novinářka, michopulu@zpatkydomu.cz
