Ruský ministr vnitra Rašid Nurgalijev dostal tento týden nůž na krk – buď do konce roku skoncuje s kriminalitou páchanou ruskými „strážci pořádku“, nebo musí svůj post opustit. Podle zdrojů ruských novinářů z ministerstva vnitra se na tom shodli jak prezident Dmitrij Medveděv, tak i premiér Vladimir Putin. Důvodem je, že se armádnímu generálovi Nurgalijevovi nedaří snížit alarmující počet zločinů – od vydírání přes znásilnění až po zabití a vraždy –, které páchají jeho uniformovaní podřízení. Podle prohlášení prvního ruského vicepremiéra Igora Šuvalova je navíc zkorumpovanost milice (tedy policie) natolik závažná, že „brání rozvoji země“.
Sám ministr se již minulý týden pokoušel zahájit vlastní propagační kampaň, když při setkání s posluchači jedné z policejních škol prohlásil, že občané mají právo se zlotřilým policistům bránit všemi prostředky. „Všichni jsme si rovni, a občan je roven dvojnásob. Zločinec v uniformě je dvojnásobným zločincem,“ uvedl.
Čárkový systém Spektrum trestné činnosti, z které bylo jen za loňský rok obviněno téměř tři tisíce policistů, je značně široké. Již řadu let patří od Vladivostoku až po Moskvu k nejvíce rozšířeným trestným činům ty, které spadají pod paragraf o „překročení pravomoci veřejného činitele“. Pohnutkou policistů k jejich páchání je tak zvaný „čárkový systém“ hodnocení jejich práce. Dříve byly jejich odměny kráceny za to, že mají příliš mnoho „čárek“ za počet neobjasněných zločinů, nyní jsou hodnoceni podle procenta objasněnosti. Ruští policisté se nárokům „čárkového systému“ často přizpůsobili po svém. V první etapě (černé „čárky“ za neobjasněné činy) se všemi prostředky snažili snížit procento nahlášených trestných činů. Vymazávali hovory na nouzové volání a i v osobním kontaktu přesvědčovali oznamovatele, aby stáhli udání. Jedním z případů, který vyvolal značné pobouření veřejnosti, byl případ bandy ozbrojených útoků na doručovatele peněžní hotovosti a především řádění tak zvaného maniaka z Bitceva (podle názvu parku, kde vraždil své ženské oběti). V prvním případě se dalo včasnou reakcí předejít následné loupežné vraždě. V druhém, kdy okrskový policista „přemluvil“ jednu z prvních a jen náhodou přeživších obětí útoku, aby nepodávala oficiální oznámení, bylo hned na počátku možné přetnout sérii běsnění, jež nakonec vedla ke čtyřiceti osmi vraždám. Bohužel se tak nestalo, neboť příslušný policista se obával, že získá „černou čárku“.
Nyní, po změně, jež měla vést k nápravě, je situace přesně opačná. Policisté zločiny neskrývají, ale sami je aranžují, aby si vylepšili statistiku. Tento týden byla kvůli tomu obviněna řada policistů z moskevského okrsku Jakimanka. Ti si na ulici či na nádraží našli nějakého bezdomovce nebo alkoholika, opili ho a následně organizovali s pomocí spřátelených fiktivních obětí „trestný čin“, jehož „pachatel“ byl bezprostředně po něm zadržen. Nejde o ojedinělý případ, byť jinde byli statistikou frustrovaní policisté přece jen ohleduplnější. Například v Penze je obviněno sedm policistů, kteří svým „obviněným“ dokonce platili v některých případech za spolupráci peníze. Další policejní okrsky byli ještě „šetrnější“ a zahajovali řízení proti osobám, které již zemřeli.
Obecně nejrozšířenější metodou je nicméně podstrčení balíčku narkotik tomu, kdo má být následně obviněn z obchodu s drogami nebo se má výměnou za „lepší paragraf“ přiznat k jinému trestnému činu.
Tento „čárkový systém“ policisty motivuje k páchání činů, jež sami hovorově označují „za lízání zadku“, a byl podle prvního náměstka ministra vnitra Michaila Suchodolského zrušen již loni. Situace v jakimanském okrsku ale svědčí o tom, že policejní setrvačnost je značná. Nurgalijev nyní slibuje, že při hodnocení činnosti policistů se bude opírat i o „mínění obyvatel“. „Mám zájem na tom, aby naše statistika byla objektivní,“ tvrdí.
Policisté si ovšem „přilepšují“ kromě statistiky i jinak. V posledních letech byla odhalena řada zločineckých band, v nichž se většinou spojili bývalí a stávající policisté. Jejich nejobvyklejším „zaměstnáním“ bylo vydírání podnikatelů, kteří museli platit za to, aby proti nim nebylo zahájeno trestní stíhání. Jindy šlo o únosy, vraždy na objednávku a další těžké zločiny. Až příliš často navíc policisté napadnou a často i zabijí někoho zcela bez důvodu v opilosti (střelba ze služební pistole, zmlácení, dopravní nehody). Loňský rok dokonce nazvala některá ruská média vzhledem k rostoucímu počtu obětí těchto činů ironicky „rokem milice“.
Jak získat klid na práci Prezident Medveděv zahájil tažení za nápravou obrazu policie v očích veřejnosti již minulý měsíc, kdy oznámil plán reformy ministerstva vnitra (v ruských podmínkách pod něj až na výjimky spadají uniformované složky). Z vedoucích funkcí sesadil sedmnáct generálů a ohlásil, že chce na polovinu snížit počet úředníků v ústředí, kterých je dnes bezmála dvacet tisíc. Celkové počty uniformovaných „strážců pořádků“ se vzhledem k utajování mohou pouze odhadovat. Má jich být asi milion čtyři sta tisíc (včetně speciálního vojska, v němž jsou zahrnuty například i speciální jednotky či letectvo) a během následujících dvou let by se jejich počet měl snížit asi o tři sta tisíc.
Ministr Nurgalijev tvrdí, že se díky snížení stavů podaří najít více prostředků pro řadové policisty. Nyní v průměru berou 12 tisíc rublů (asi 7700 korun) měsíčně, ale do dvou let by to mělo být třikrát víc. I tak to nebude až tak moc – průměrný plat státního úředníka již dnes činí cca 24 tisíc rublů, v některých oblastech až pětkrát více. Policisté by měli být odměňováni jen z federálního rozpočtu vzhledem k tomu, že dnes mají čtyřicet procent od regionu, což prý snižuje jejich loajalitu vůči společnosti jako celku.
Pro ty policisty, na které vidina vyšších platů nezapůsobila, má ministr Nurgalijev jiné řešení, jež předvedl frekventantům policejní školy. Jedním z nich je speciální automasáž hlavy, druhým turecký sed a třetím posed v jogínské lotosové póze. „Práce v milici je velice napjatá a tato cvičení vám dovolí se mobilizovat, koncentrovat, získat jistotu a klid,“ nabádal budoucí policisty.
***
Byla odhalena řada zločineckých band bývalých a stávajících policistů. Vydíraly podnikatele, kteří museli platit za to, aby proti nim nebylo zahájeno trestní stíhání.
O autorovi| PAVEL MÁŠA, novinář