NEDERLAND Inzerát jako z internetové seznamky: „Hnědé oči i vlasy, drobná postava.“ Avšak člověk, jenž jej napsal, nehledá partnera na rande. Zkouší zjistit, zda nemá někde ve světě polovičního bratra nebo sestru, se kterými by jej pojila postava otce, anonymního dárce spermií.
Internetovou stránku www.donorsiblingregistry. com zřídila roku 2003 Wendy Kramerová z města Nederland v americkém Coloradu pro svého syna Ryana, jehož zajímal jeho skutečný původ. Letos v září se na stránky, které mohou pomoci odhalit genetickou minulost, zaregistrovalo přes 22 300 lidí. „Lidé jsou zvědaví a přihlásí se na stránku s tím, že možná mají někde bratra. A pak zjistí - ty jo, mám jich 22,“ řekla nedávno novinářům Kramerová.
Protože všechny údaje v jejím registru jsou dobrovolné, je možné, že skutečné počty mohou být ještě vyšší. Ve Spojených státech, na rozdíl od mnoha zemí, kde je anonymní dárcovství tohoto typu zakázané, je možné dárce spermií identifikovat podle číselných kódů, které byly původně tajné.
Dárci se stávají i ženy Internet je přesně tím místem, kde si lidé s podobnou minulostí mohou porovnat své údaje či znalosti a tak dojít k neočekávaným zjištěním. Zpočátku byli dárci hlavně muži, často studenti lékařských fakult. Nyní eviduje Kramerová na svých stránkách i anonymní dárkyně vajíček.
Doktor Martin Langley z Laboratoře asistované reprodukce v texaském Bedfordu poznamenal, že za příklad složitosti situace může sloužit právě anonymní dárkyně vajíčka, která jich za dvouleté období odevzdala tucet. V jejím dostupném okolí tak žije dvanáct přibližně stejně starých lidí, kteří mají polovinu genů společných. Bez internetu by o sobě neměli ani tušení.
Pro Ryana Kramera, jehož zvědavost vše nastartovala, přinesl projekt zklamání. Kramerovým se po třech letech ozvala matka dvou dívek, jež mají stejného dárce. Žena ale setkání polovičních sourozenců odmítla s tím, že před dcerami historii jejich početí tajila a tají.
Studentem byl i proslulý dárce Jedním z dárců, který vystoupil z anonymity, je Todd Whitehurst. Své sperma daroval před lety jako student medicíny ve Stratfordu. Dnes říká, že cílem bylo získat pár dolarů a pocit, že někomu neznámému pomohl. „Vím, že mnoho dárců se se svými potomky setkat nechce. Nechápu to, mně to přijde jako úžasná možnost,“ dodává.
Studentem medicíny byl s velkou pravděpodobností i Dárce 66, jehož potomci před časem vytvořili klub pojmenovaný na jeho počest. O svém otci ví jen detaily - že je s velkou pravděpodobností modrooký a světlovlasý, pět let studoval vysokou školu a teď pracuje jako asistent na chirurgii v coloradském Denveru.
„Neumím popsat, jak úžasné bylo, když jsem si Dárce 66 vyhledala a objevila Rebeccu Baldwinovou a její dvojče Erin, obě o pět let starší než můj Justin,“ vypráví Sussane Senková, čtyřiapadesátiletá žena, která se s manželem před 18 lety rozhodla pro umělé oplodnění od anonymního dárce.
Dnes se celkem šest potomků Dárce 66 spolu s rodiči schází několikrát za rok. „Znám sourozence, kteří spolu končili vysokou školu a nevěděli, že jsou příbuzní,“ říká Kramerová. Stránka na internetu vznikla z diskusní skupiny založené o tři roky dříve. Měla ale jen malý úspěch. Pak o ní informovala americká média a na web se začaly hlásit tisíce lidí.
