Kolekce snímků od jedenatřiceti autorů pochází (až na výjimky) z období od roku 1918 do vstupu České republiky do EU. „Téma nabízelo řadu řešení, počínaje prvoplánovými jako české pivo, český hokej... Naším cílem ale bylo zmapovat dlouhodobé proudy, které utvářejí podobu národa,“ vysvětlila kurátorka výstavy Helena Musilová, jež také zdůraznila otevřenost, s níž k tématu autoři výstavy přistupovali: „Výstava je esejistická, zamýšlí se nad tím, co všechno může být identitou.“ Češi v indiánských kostýmech Podtitul výstavy chce povzbudit k prohledání vlastních vzpomínek a zkušeností každého diváka, samotný název lehce relativizuje zpracovávaný námět. Kurátor výstavy Josef Moucha upozornil na paralelu mezi Fotogenií a projektem Slovenský mýtus, už dříve představeným v Brně. „Obě výstavy téma národní identity trochu shazují,“ dodal Moucha. I přesto, že tak výrazná ironie jako ve slovenské výstavě se v koncepci Fotogenie identity neobjeví, mají zde místo i snímky hraniční, které téma odlehčují. Jako fotografie, které zachycují Čechy přestrojující se do indiánských kostýmů.
Na výstavě lze vidět portrétní tvorbu, dokument i krajinářství. Převážně černobílé snímky nejsou řazeny chronologicky, ale do šesti tematických skupin: Podoby sebevědomí přinášejí portréty známých i anonymních osobností, Zlom epochy se věnuje druhé světové válce, Reminiscence zahrnuje dva cykly inspirované soužitím s židovským národem. Terény domova zachycují místa běžného života a Monoskopy symboly uplynulého století. Nejobsáhlejší okruh představují Obrazy existence, které se věnují z mnoha úhlů druhé polovině dvacátého století. Objeví se zde vzájemně se doplňující dvojice snímků: vesnice Jindřicha Štreita a město, konkrétně průmyslová Ostrava, Viktora Koláře nebo cyklus Poutníci Markéty Luskačové a Cikáni Josefa Koudelky.
Soubor zahrnuje práce řady dalších významných autorů: Františka Drtikola, Jiřího Hankeho, Bohdana Holomíčka, Ivana Lutterera, Josefa Sudka, Viléma Reichmanna, Dagmar Hochové a dalších. „Výběr fotografů jde po osobnostech pro svou dobu natolik příkladných, aby šíře průřezu zůstala divácky únosná,“ vysvětlili autoři výstavy.
Výstava původně připravená pro Prahu se v Brně představuje v rozsahu o něco menším, jsou zde přibližně tři čtvrtiny fotografií. Chybí část dokumentárních snímků z ČTK. Tyto práce vytvořené na objednávku měly být protiváhou tvorby, jíž se autoři k tématu identity vztahovali ze své vůle, jak vysvětlil Josef Moucha. V obsáhlém katalogu zahrnujícím 502 reprodukcí je možné vidět výběr kompletní. O reprízách výstavy, která je v Brně otevřena do 17. února, se jedná.
