Pátrání po svatém grálu rostlinné biologie 20. století skončilo teprve nedávno. V rozhlasovém pořadu Meteor ho přibližuje Jan Kolář z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR.
A jak souvisí legenda o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu s rostlinnou biologií? Legendární rytíři hledali svatý grál, což byla věc velmi hodnotná, zejména z duchovního hlediska. Věřili, že existuje, ale měli jen velmi matnou představu, jak ho najít. A do podobné situace se dostali biologové pátrající po hormonu označovaném florigen. Nejdříve se musíme vrátit do 20. let 20. století, kdy vědci zjistili zajímavé skutečnosti o kvetení rostlin. Přišli na to, že reagují na délku dne a vykvetou pouze, pokud je den dostatečně krátký nebo dlouhý. Zároveň objevili, že délku dne vnímají také listy. To byl trochu problém, protože květy samozřejmě nevznikají na listech, ale obvykle na vrcholu stonku. Takže musí existovat nějaký signál, který putuje z listů a za příznivé délky dne instruuje stonkový vrchol, že má začít tvořit květy místo listů.
Ve 30. letech v tehdejším Sovětském svazu arménsko-ruský biolog Michail Chajlakjan jako první přišel s teorií, že z listu do stonku se šíří nějaká chemická látka – nový rostlinný hormon, který pojmenoval florigen. Od té doby ho rostlinní biologové hledali, a všichni si na tom vylámali zuby.
Klasickými biochemickými postupy se nepodařilo identifikovat žádnou látku, která by vyvolávala kvetení. Proto v 80. a 90. letech přestalo mnoho vědců na florigen věřit. Začali prohlašovat: Řídící roli vlastně nemusí hrát žádná speciální dosud neznámá látka, ale možná ji plní jen směs nějakých už známých rostlinných hormonů a dalších látek, která se šíří z listů. Ani pro tuhle hypotézu se nenašlo mnoho důkazů. Potom se do problému vložili molekulární biologové. Po deseti či patnácti letech intenzivního výzkumu kvetení u huseníčku, „laboratorní myši“ rostlinné biologie, zjistili, že se z listů do stonku šíří produkt genu, který pojmenovali FT.
Každý gen je uložen v molekule DNA. Funguje jako inženýr, který ví, co a jak má buňka dělat. DNA je ukryta v jádře, tedy v jakési kanceláři, výrobní provozy ovšem najdeme mimo jádro. Potřebujeme tedy poslíčka, který inženýrovy nápady předá montérům. V buňce tuto roli zastává molekula ribonukleové kyseliny (zkráceně RNA).
Rostlinní biologové byli přesvědčení, že kvetení způsobuje buď samotná RNA, nebo výrobek vzniklý podle jejího návodu – už zmíněná bílkovina FT. Zpočátku šlo jen o hypotézu.
V roce 2005 se v uznávaném časopise Science objevil článek švédské skupiny biologů a hlásil: Konečně jsme našli florigen. Podle Švédů jím byla poslíčkovská molekula RNA.
Protože se zabývám výzkumem kvetení, zajásal jsem: Konečně je jasno. Diskutovali jsme s kolegy, že pokud se výsledky potvrdí, bude to skutečně vynikající. Nicméně vědci, kteří pracovali přímo na hledání florigenu, optimismem nehýřili. Domníval jsem se, že jsou zklamaní, protože je někdo předběhl. Nicméně už za rok se u rajčete ukázalo, že se žádná RNA z listu do stonku nešíří.
V roce 2007 bylo publikováno hned několik studií provedených u huseníčku a u rýže, které dokazovaly, že Švédové nemají pravdu. Podle nových výzkumů měla za kvetení odpovídat přímo bílkovina FT.
Jenže co s výsledky z roku 2005? Švédský tým je musel nakonec odvolat, zjistil totiž, že jeden mladý vědec z jejich laboratoře, který měl klíčové experimenty na starosti, některá data zanedbal a na jiná zase kladl příliš velký důraz. Opakování pokusu pak podle očekávání nepřineslo žádný důkaz o poslíčkovské RNA.
Pozitivní je, že rostlinné biologii nakonec stačily na odhalení podvodu pouhé dva roky. Navíc se ukázalo, že látka FT je vlastně prvním rostlinným hormonem bílkovinné povahy.
***
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
