Jedu si takhle na kole po pražské ulici a najednou přede mnou divná felicie. Jsou na ní nápisy VV a Veřejná hlídka. Chlápci, kteří z auta vystupují, mají reflexní vesty, černé oblečení a vypadají tak trochu jako městská policie. Zamrazí mě. Něco takového jsem od konce komunismu neviděl a doufal jsem, že už v životě neuvidím. „Bezpečnostní hlídky“ politické strany, navíc strany, která má velkou šanci dostat se do parlamentu a při současném rozložení sil být i součástí vlády. A hlavou mi proběhnou podobné záběry, na nichž jsou „hlídky“ českých neonacistů, neofašistické Maďarské gardy z Jobbiku nebo slovenských nácků v romských osadách na východním Slovensku. A teď tohle. V Praze. U strany, která má podle průzkumů 10 procent hlasů.
Věci veřejné jsou ve středoevropském kontextu klasickou populistickou „protestní“ stranou, podobnou například Sebeobraně polského zemědělského rebela Andrzeje Leppera, ale například i již zmíněnému Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik).
Všechny vedle různých politických znamének mají společnou jednu charakteristiku - není u nich důležité, co chtějí, ale to, co nechtějí, vůči čemu se vyhraňují. K tomu mají ale Věci veřejné ještě jednu zvláštnost, kterou se vyznačují některé politické síly především na východ od slovenských hranic - je to vlastně podnikatelský projekt, jehož záměrem je v první fázi podojit státní pokladnu o příspěvek na voličské hlasy a ve fázi druhé pak stát jako takový. V zemích jako Ukrajina je poměrně obvyklé, že si podnikatelé kupují svými příspěvky volitelná místa (a také poslaneckou imunitu) na volebních kandidátkách. Věci veřejné jsou ale první partají, která něco takového dělá v českém prostředí zcela veřejně a dodávám bezostyšně.
Mluvčí českých hospod Ostatně kšeftem je podle mého názoru i šéfování této partaje pro Radka Johna, kterého si skuteční vládci strany prostě zaplatili, aby se z populárního moderátora největší televizní stanice stal její tváří, která bude VV prodávat voličům. Někoho lepšího než tvář populárního pořadu, který občas odhalil nějakou tu nepravost a sem tam se i stavěl na stranu „obyčejných lidí“, by hledali těžko. John navíc vedle velké výřečnosti, popularity a inteligence má ještě jednu důležitou vlastnost. A totiž že peníze, vydělané v zásadě jakkoli, mu nesmrdí a před sebou i veřejností si je schopen obhájit v zásadě cokoli, včetně čtyř milionů za Zvěřinovou kuchařku pro státní Lesy České republiky i vydávání notně předraženého časopisu pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu.
V tom, co Radek John (tedy VV) hlásá, je takovým mluvčím českých hospod. Mluví často jako hulvát a říká věci, o nichž se část tohoto národa baví po třetím čtvrtém pivu. Všichni kradou, a je proto s nimi třeba zatočit. A bojovat proti korupci.
Pak už jen stačí dát to na co nejvíc plakátů, k heslům dodat pár pěkných dam a slečen. Peníze na plakáty se z volebního příspěvku vrátí, a ještě se vydělá. Ano, je to děsné, politická strana může být v českých podmínkách, oproti jiným zemím, velice štědrým, rychle a spolehlivě výnosným projektem.
Dalším úspěšným tahem lidí za Věcmi veřejnými bylo, že se distancovali od rodícího se paroubkovskokomunistického spojenectví, takže je čeští, převážně středo-pravě orientovaní novináři nechávají na pokoji. Řeknou si, tak jako jsem si dlouho říkal já, že dobrý každý, kdo zabrání tomu, aby byl Jiří Paroubek s komunisty v zádech premiérem. Otázkou je, proč zrovna tohle bychom měli Radku Johnovi a jeho zaměstnavatelům věřit.
Strana, s. r. o.
Máme s panem prezidentem Václavem Klausem velice rozdílné názory téměř na všechno. Ale v jeho nedávném prohlášení, v kterém varoval před novými stranami, jež mají obrovskou popularitu, ale o nichž nevíme téměř nic, protože nemají žádný reálný obsah, je velká část pravdy. Přesně takovou nebezpečnou stranou jsou Věci veřejné. Jejich dohledatelná historie je pouze na zastupitelstvu Prahy 1. Když se pídíte po tom, kam Johnovu partičku politicky zařadit, vyskočí na vás odkaz „přímá demokracie“. Což ale není politický směr, nýbrž způsob rozhodování. A program? Neurčitá všehochuť frází a nesmyslů. Bezpečnostní stranické hlídky VV jsou ale ještě daleko závažnější věcí. Ukazují, že Věci veřejné mají ve svém uvažování velice blízko k Dělnické straně a podobným ultrapravicovým partám. Hlídky zaměřující se na boj proti „bezdomovcům, nepřizpůsobivým občanům a narkomanům“ jsou jen jinak pojmenovanými proticikánskými hlídkami české ultrapravice nebo maďarského neonacistického Jobbiku. Je to nahrazování role státu v oblasti, kde nemá žádná politická strana v demokratické společnosti co pohledávat.
Když si to člověk propojí s bodem programu Věcí veřejných, kde chtějí spojit ministerstvo vnitra a obrany, jde na něj skutečně děs, co všechno se v hlavách šéfů strany může ještě zrodit. Popravdě řečeno, může se tam zrodit cokoli, protože pokud budete volit Věci veřejné, opravdu netušíte, co volíte. Taková strana prostě do parlamentu nepatří. A do vlády už vůbec ne. O Radka Johna bych se nebál. Ten se uživí.
Bezpečnostní stranické hlídky Věcí veřejných jsou jen jinak pojmenované proticikánské hlídky české ultrapravice nebo gardy maďarského Jobbiku
O autorovi| LUBOŠ PALATA, redaktor LN
