Člověk z ostrova Flores nebyl zdatný běžec, naznačuje anatomická analýza.
Spisovatel J. R. R. Tolkienem obdařil Froda a další hobity velkými chodidly porostlými srstí. Pravěký člověk Homo floresiensis, kterému se někdy přezdívá „hobit“ pro drobnou, jen metr vysokou postavu, měl nohu formovanou velmi podobně. Románovým hobitům by za pochodu asi nestačil. Americký anatom William Jungers z newyorské Stony Brook University představil na nedávném kongresu American Association of Physical Anthropology výsledky studia 18 tisíciletí starých kostí dolních končetin Homo floresiensis nalezených v roce 2004 na indonéském ostrově Flores. Jedním z nejpozoruhodnějších rysů je poměrně dlouhé chodidlo. To dosahovalo asi 70 procent z délky hobitovy holeně. Holeň dnešních lidí je bezmála dvakrát delší než jejich chodidlo.
„Nikdy nevsázejte na to, že by hobit vyhrál maraton,“ řekl Jungers v rozhovoru pro vědecký týdeník Science a dodal, že pravěký člověk floreský nebyl nijak zdatný chodec ani běžec. Dlouhá chodidla jej nutila při chůzi vysoko zvedat kolena. Pohyboval se podobně neohrabaně jako dnešní člověk obutý do příliš velkých „klaunských“ bot.
„Hobitovo“ velké chodidlo nese celou řadu zvláštních rysů, které připomínají dávnější předky dnešních lidí, například prvního člověka druhu Homo habilis. Poměrně krátkým palcem se hobitova noha podobá dokonce chodidlu našich živočišných předků australopiteků. Podobné primitivní znaky pozorovali již dřív jiní badatelé ve stavbě hobitova zápěstí, ramene nebo čelisti. To vše svědčí ve prospěch teorie, podle které představuje drobný Homo floresiensis samostatnou vývojovou linii, která se od linie vedoucí k dnešním lidem oddělila před dlouhou dobou.
O přímého předka prvních hobitů vedli vědci na kongresu velké spory. Podle některých se tito lidé vyvinuli z prvních zástupců rodu Homo, kteří vycestovali ze své kolébky na africkém kontinentu.
Této teorii nahrává fakt, že první lidé Homo habailis byli rovněž malých postav. Na druhé straně ale vědci zatím nenašli žádný další důkaz o migraci těchto lidí mimo Afriku. Proto někteří badatelé upřednostňují názor, podle kterého byl předkem „hobita“ člověk Homo erectus, který opustil Afriku zhruba před dvěma miliony let.
***
Plomba v zubu z doby kamenné?
Ani sprinter, ani maratonec
Tvorové z rodu Homo floresiensis, označovaní také jako hobiti, byli špatní běžci a potíže měli i s prostou chůzí. Důkazy o tom prezentoval Bill Jungers na kongresu amerických antropologů, který proběhl ve městě Columbus.
Jungers, který působí na newyorské State University, odhadl spolu s kolegy na základě téměř kompletně zachovalých kostí levé nohy proporce chodidla. Vyšly mu vhledem k metrové výšce hobitů nepřiměřeně velké.
„Hobiti“ stále ještě nemají jisté místo v lidském rodokmenu. Podle části vědců nepatří kosti nalezené v roce 2003 samostatnému druhu. Anatomické zvláštnosti vysvětlují vlivem nemocí.
Čelist LB1 Má být stará osmnáct tisíc let. Je nezvyklé zbarvení šestky vlevo dole následkem práce zubaře? Barva prý odpovídá hmotě, používané k plombování před 70 lety.
Nezvyklý je i palec. Tvary kostí připomínají moderního člověka, poměry jejich velikostí zas spíš opici.
Kostra jedince LB1 Chybí jen minimum kostí.
S velmi odvážnou hypotézou, jejíž potvrzení by znamenalo konec úvah o existenci druhu Homo floresiensis, vystoupil profesor antropologie a srovnávací anatomie Maciej Henneberg (vpravo). Expert z University of Adelaide tvrdí, že v jednom ze zkoumaných zubů je plomba. „Všiml jsem si, že jedna stolička je velmi podivná. Vypadá, jako by byla uměle upravena,“ říká Henneberg, který mohl čelist v roce 2005 prozkoumat.
„Vypadal jako když si malá holčička obuje máminy boty, říká Jungers. Z toho plynul i nezvyklý způsob chůze. Hobit musel ohýbat kolena mnohem víc, než dnešní lidé.
