Zpívá se na něm o lásce, jež prochází žaludkem, i o vílách „krev a mlíko“.
Jménem z úvodní kapitoly Hobita dělají rozšafnému a dobromyslnému hrdinovi Tolkienovy knihy mezi českými posluchači dobrou službu. Osmičlenný band zvaný Neočekávaný dýchánek věrně a trpělivě obdělává na své třetí desce políčko, kam už dlouhá léta patří. Tedy nápaditý rock s typicky „alternativními“ prvky české scény, umně křížený s židovským klezmerem a ozvěnami balkánké hudby.
Hobití svět vlastně připomíná i povaha písní na nové desce s názvem Plech – poznávacím znamením je veselost, vtip a hravost v kulisách jakéhosi starosvětsky poklidného, přehledně působícího žití. Mluví-li vykladači hobitího světa o „mladě působících, červenolících“ bytostech, které „nechtějí strkat nos do cizích věcí a žít si jednoduchým, spokojeným životem“, jako by mluvili i o téhle české kapele, přestože se její členové zvlášť v rychlejších kouscích na desce vzepnou k téměř heroickým výkonům. Láska tu velmi často prochází žaludkem, jak naznačují písně nazvané Omastek, Zelí, Žebírka nebo Kachna. V podání Zuzany Hanzlové, výrazné zpěvačky a hlavní textařky Neočekávaného dýchánku, jde o výsostně vzrušující téma.
„Můj milý je při chuti a při síle,“ zní typické vyznání kulinářsko-milostných skladeb podávaných s pavlačovou teatrálností a hokynářsky pronikavým hlasem. Obal desky má navodit „kovový“ dojem, samotné písně přesto asociují spíš plech, na němž se pokrmy vkládají do trouby. Konečně, ani když se v textu na desce objeví víla, nejde podle Neočekávaného dýchánku o éterickou bytost, nýbrž o ženu „krev a mlíčko“.
Za osmnáct let existence původně studentské kapely zaznamenaly její přítomnost a nepočetné nahrávky (pouhá tři alba) převážně pouze specializované hudební stránky na internetu. A to přesto, že členové Neočekávaného dýchánku jsou zástupci patrně dost významného trendu třicátníků, kteří studovali v Česku i v zahraničí, ale zvolili si namísto hektického městského života poněkud rozvážnější tempo mimo hlavní centra a k tomu vychovávají děti. Hudební příbuzné má kapela například v pražském šramlu Rudovous, dnes již zaniklých Tornádo Lue z Bratislavy, hlavně ale ve skupinách, jako je Klec, Ahmed má hlad nebo Kapitán Kajman, které jsou s „Dýchánkem“ personálně propojené.
Jakýmsi generačním Woodstockem je pak už šestnáctou sezonu festival Litoměřický kořen. Se známějšími letními přehlídkami u nás se nemůže měřit velikostí, ale většinu z nich překonává svou atmosférou. A totéž vlastně platí i o nové desce Neočekávaného dýchánku.
***
Neočekávaný dýchánek: Plech
Indies Happy Trails, 2010
O autorovi| PETR VIZINA, Autor je redaktor České televize
