Letní slavnosti staré hudby, zpočátku skromná a nenápadná „popelka“ mezi pražskými prázdninovými kulturními podniky, nyní září jak na plese. Budešli vytrvalá, najdou tě – dalo by se říci o úsilí Jany Semerádové, vedoucí souboru Collegium Marianum, a Markéty Semerádové, ředitelky festivalu, které se nyní v již devátém ročníku festivalu tentokrát s tématem Harmonie národů zúročuje.
Hrubozrnný strojek na peníze Pro záměr prezentovat „starou“ hudbu v historických prostorách skýtá Praha (a Česká republika) nespočet příležitostí, „vytěžovaných“ převážně na komerční bázi „průmyslu turistiky“. Od tohoto spíše hrubozrnného strojku na peníze se Letní slavnosti zásadně odlišují: nabízejí umění především barokní éry nejen instrumentální nebo vokální, ale i taneční či dramatické v neotřelé dramaturgii podpořené i badatelskými objevy v archivech. Navíc v kvalitě skutečně nejlepších evropských souborů a uměleckých individualit, specializovaných na interpretaci a rozvíjení odkazu doby baroka.
Položme důraz právě na ono rozvíjení – právě v tomto bodu Slavnosti nabraly správný dech a směr. Od snahy po co nejdokonalejší „rekonstrukci“, kterou můžeme přirovnat k návštěvě muzea, se posouvají k hledání toho, jak na tomto historickém „pozemku“ stavět dnes. Pokusy o co nejautentičtější interpretaci zůstanou pouhou (jakkoli vítanou a užitečnou) „návštěvou muzea“, pokud se tento historický exkurz nezdaří propojit s dneškem – je totiž třeba nejen prokázat, že exponát vytažený z vitríny ve své době fungoval, ale že je použitelný a inspirativní i dnes.
A právě to se Letním slavnostem daří. Praha se skrze ně opět stává významnou křižovatkou v cestovních itinerářích evropských umělců – benefit z tohoto vývoje sklízí pražské publikum, které svou vnímavost ke kvalitě produkcí sdružení Collegium Marianum ostatně prokázalo již dříve.
Stárnoucí mistr a učenlivá žačka Téměř na minutu přesně Mistr Královské akademie tance (výborný francouzský herec a režisér Jean-Denis Monory) odměřil svou holí taneční hodinu své nadané a učenlivé Žačce (skvělá rakouská tanečnice a choreografka Gudrun Skamletz) na zámku Troja.
Stárnoucí shrbený taneční mistr doby Ludvíka XIV. touží předat svůj celoživotní umělecký odkaz tanců posbíraných po tehdejší Evropě nejen své žačce, ale i světu. Použije „notaci“ – zápis svého bytí tanečníka převede a pro další generace petrifikuje do grafického vyjádření pohybu na tabuli ve středu pódia ve znacích majících umělecké kvality kaligrafie.
Právě nutnost naučit, předat, ale také zachytit „pohyb na hudbu podle pravidel“, jak se pěstoval na nejvýznačnějších dvorech Evropy, v divadlech, ve vyšších vrstvách společnosti i mezi obyčejnými lidmi je jeho posledním a nejdůležitějším úkolem. V jeho „lekci“ ožívá chaconne, hornpipe, gique, bourrée, polonéza, sarabanda, tarantella, fandango, folia nebo pasaccaglia na hudbu Jean-Baptisty Lullyho, Henryho Purcella, Georga Telemanna, Antonia Vivaldiho a dalších skladatelů. Barokní orchestr členů Collegia Mariana mu pokorně i s úctou slouží a pomáhá tento záměr naplnit jako vždy na vrcholně profesionální úrovni a jeho talentovaná a svého Mistra milující Žačka Gudrun je příslibem, že Mistrovou smrtí příběh neskončí. Paralela mezi hieroglyfy choreografické notace a metaforou z příběhu o malíři, který několika tahy štětce na paravánu zpodobnil krásu i divokost bájných draků (který divákům sděloval vypravěč), došla v choreografii Gudrun Skamletzové, režii Jeana-Denise Monoryho a v hudebním provedení Collegia Mariana svého naplnění.
Podle zájmu plně soustředěného publika v zaplněném hlavním „habsburském“ sále zámku (se zhruba třemi stovkami míst) se dá soudit, že taneční hodiny pojaté jako divadelní představení by jistě obstály i jako seriál. Lze jen litovat, že tato výjimečná příležitost „pocítit“ baroko na vlastní kůži se nebude opakovat: ale právě tato výlučnost jednotlivých produkcí Letních slavností staré hudby je nejlákavější pozvánkou na další představení festivalu.
HODNOCENÍ LN
*****
Letní slavnosti staré hudby – Cestopis tanečního mistra
Choreografie, tanec: Gudrun Skamletzová Režie, herec: Jean-Denis Monory Scénář: Bastien Ossart Kostýmy: Chantal Rousseau Vypravěč: Přemysl Vacek Umělecká vedoucí: Jana Semerádová – Collegium Marianum Zámek Troja, 23. července 2008
