Skoro to vypadá, že funkci eurokomisaře bude muset Česko nakonec někomu vnutit. Ti, kteří by pro ni byli vhodní a přijatelní, o ni buď nemají zájem, anebo ten zájem neumějí dát najevo. Ukazuje to ovšem jednu obecnější vlastnost. My v Česku máme rádi, když jsme k vysokým postům „povoláni“. Když nám zazvoní telefon a ten, kdo má jejich obsazení na starost, nás přemlouvá slovy, že jsme ti nejvhodnější, nebo ještě lépe jediní možní kandidáti. Chvíli hrajeme divadýlko, předstíráme, že si to rozmýšlíme, a teprve pak jakoby váhavě souhlasíme. Naproti tomu například takový Američan si o funkci, kterou chce dělat a na kterou si troufá, jednoduše řekne.
V tomto ohledu je Vladimír Dlouhý spíše typický Američan. Tomáš Ježek kdysi vyprávěl, že právě takhle si řekl o svůj vstup do politiky. Prý přišel do tehdejšího Občanského fóra a řekl: „Já jsem Dlouhý z Prognostického ústavu a měl bych být ministrem.“ Zda to tak bylo, nevíme jistě. Ale Vladimír Dlouhý měl svou kariéru vždycky pod kontrolou. Když jsme s ním s kolegou Milanem Šímou dělali v roce 2006 rozhovor, vyprávěl celkem otevřeně, jak dva roky předtím přišel nabídnout sám sebe do služeb ODS. Ale Topolánkovo vedení neprojevilo patřičné nadšení, a tak zůstal v byznysu, konkrétně ve službách investiční banky Goldman Sachs. Stejně nabídl své angažmá před pár týdny premiéru Fischerovi.
Zájem o funkci přece patří k předpokladům, že ji daný člověk bude vykonávat dobře. Známý americký manažer Jack Welsh napsal, že když si vybíral své podřízené a nemohl se mezi nimi rozhodnout, vybral nakonec toho, kdo ho nejvíc „obtěžoval“ a funkci chtěl, zkrátka byl nejvíc „hladový“. Někdy je to důležitější než formální předpoklady. To jen v Česku se nám to zdá tak nějak nevkusné a přehnané.
Vladimír Dlouhý by byl z mnoha důvodů vhodný kandidát. Zcela jistě by neudělal ostudu jako před pěti lety nešťastný Kužvart. Bruselu by mohl být nepohodlný pro svou názorovou blízkost s Václavem Klausem a s ním sdílenou skepsi k EU. Ostatně ve zmíněném rozhovoru sám o sobě prohlašoval, že je mužem nepopulárních názorů. Tázán na příklad, odpověděl mimo jiné: „Považuji Evropskou unii za katastrofu.“ Nemyslím, že někoho takového mezi sebe bruselští suveréni chtějí.
Za normálních okolností by bylo dobré někoho jako Vladimír Dlouhý do Bruselu poslat. Tedy pokud by v zemi byla silná politická vláda v čele s premiérem, který ve vztahu k EU reprezentuje většinový názor společnosti (ať už jakýkoliv) a dokáže se domluvit i s kontroverzním a provokujícím prezidentem. Ale takový luxus bohužel nemáme. Ono by nevadilo být rebely EU. Problém je v tom, že počínaje nevydařeným předsednictvím a konče tahanicemi kolem Lisabonské smlouvy dáváme navenek signál jen o tom, že jsme zmatená a popletená země, která sama neví, jestli něco chce, anebo nechce.
Tak jako většina podařených kandidátů na eurokomisaře.
O autorovi| MILOŠ ČERMÁK novinář, Jazykovou ordinaci uveřejníme opět příští pondělí ; MILOŠ ČERMÁK novinář
