Persepolis, ČT 2, čtvrtek 5. 11., 23.25 Roky dospívání nejsou z těch nejjednodušších, zuří-li v té době kolem islámská revoluce, dodá to pubertálním zmatkům patřičné grády. Francouzský animovaný snímek podle populárního komiksu autorky íránského původu Marjane Satrapiové (podílela se i na režii spolu s Vincentem Paronnaudem) úspěšně vyvažuje rovinu jaksi vlastivědnou -seznamuje západní publikum s peripetiemi íránských dějin konce dvacátého století - a osobní.
Autobiograficky pojatá hlavní hrdinka Marjane pochází z rodiny městské levicové inteligence (pan prezident snad promine) s dlouhou tradicí odporu proti režimu šáha Rézy Páhlavího. Když na konci sedmdesátých let monarchie padne, jsou všichni nadšeni, postupem doby ale shledávají, že nové zřízení si co do autoritářství a násilí s tím starým nijak nezadá. Marjane pendluje mezi Íránem a Evropou, aby zjistila, že ani na jedno z těch míst úplně nepatří.
Doma se potýká s čím dál tužším režimem, který si nárokuje dohled nad soukromím hrdinky i jejích spolužáků. Na Západě se cítí vykořeněná, zaujetí, s nímž se zprvu vrhá do světa rockových klubů a mejdanů ve společnosti (pseudo) umělců jí dlouho nevydrží. Holky, které mají rády punk rock, to zkrátka někdy mívají těžké...
Jednoduché a kontrastní kresby velmi dobře odpovídají duchu filmu, který se snaží dosáhnout výstižné zkratky a pracuje s velmi jednoduchými „pubertálními“ emocemi - vzdor, radost, smutek... Na festivalu v Cannes v roce 2007 dostal film Persepolis Cenu poroty.
