VHollywoodu platí: „Realita je značka, která prodává,“ jak říká Peter Morgan, scenárista filmu Královna. „Pokud je potřeba lidem vysvětlit, o čem film vlastně je, má snímek malou šanci přežít.“
Ve světě, kde o pozornost publika zápasí mnoho filmů, knih a televizních programů, mají známé historické příběhy výhodu. Ještě lepší jsou pravdivé, známé a nedávné příběhy. Na mysl se vtírá ten o harvardském studentovi, který vynalezl Facebook a z něhož se stal miliardář.
Co si ale počít s příběhy, jež známé nejsou? Jsme schopni sledovat postavy v takových reálných situacích, o nichž jsme dříve nevěděli, že vůbec nastaly, nejsou v našem povědomí? Odpověď by mohl dát nový film Petera Weira Cesta zpátky. Je to unikátní a přelomový snímek – první pokus Hollywoodu zobrazit sovětské Gulagy, detailně a na základě pečlivého výzkumu. (...)
Mnoho táborových scén je převzato přímo ze sovětských archivů a táborových memoárů. Hladovějící muži, kteří hledají alespoň odpadky, tetovaní zločinci hrající karty o šaty jiných vězňů, úzké baráky, dřevařské tábory, kruté sibiřské bouře. (...) Ty scény jsou realistické, ale pro západního diváka nikoli povědomé. Jedna recenze situuje film do doby Hitlerovy vlády nad Polskem, autor zjevně nevěděl, že část Polska okupoval i Stalin. (...)
Peter Weir mi řekl, že mnoho lidí v Hollywoodu příběh překvapil, mysleli si, že existovaly jenom německé koncentráky. Zatím nikomu nestálo za zmínku, že to je první americký film z Gulagu, asi proto, že nikdo nezaregistroval, že žádné takové dřív nebyly.
O autorovi| Anne Applebaumová, Washington Post
