Projekt Homolka Tobolka je ale z rodu těch, které se nemají za co stydět.
Homolka a Tobolka je slavný film o trapnosti čecháčkovství. Pod názvem bez spojky se objevuje sólový debut kytaristy Honzy Homoly. A skoro se až chce zatajit, že jde o kytaristu skupiny Wohnout, protože ta informace desku staví do zcela nedůležitých asociací, které posluchače odvádějí od podstaty.
Tou je fakt, že jde o až překvapivě zdařilou ukázku akustického písničkářství, jež se sice nesnaží o zásadní výpověď či objevování neobjeveného, ale přesto svým výsledkem nabízí vyváženou porci melancholie i humoru, křehkosti i energie, optimismu a ryzí lyriky.
Nahrávka prý vznikla z čiré radosti a inspirace povzbuzené narozením dcery a ona nezávaznost, hravost i příjemná nálada je tu všudypřítomná. Typický wohnoutovský zpěv se sice nevytratil, ale jinak jako by šlo o protipól mateřské kapely. A nejen kvůli tomu, že tu hlučné elektrické kytary nahradila akustika. Žádné třeskuté vtipy, spíš jemná ironie probleskující mezi občas až tichými promluvami, klidným zpěvem bez křeče a vypjaté hysterie. Citlivé vstupy hostů - ať už to je cello Dory Barové z Tara Fuki, saxofon Marcela Bárty či vokály slečen z Yellow Sisters - jen dotvářejí fakt, že nálada tady stojí nad vlastními, byť vůbec ne hloupými melodiemi.
Lepší než s kapelou Písničky zcela přirozeně oscilují mezi folkem, šansonem a v závěru i excelentní alternativní country. Jsou dotažené a působí lehce a provzdušněně letně. Svou intimitou dávají šanci k soustředěnému vnímání, aniž by působily podbízivě a zbavovaly se možnosti být jen pouhou příjemnou kulisou. V každém případě jsou vhodné k doporučení i pro ty, kteří se skupině Wohnout programově vyhýbají.
Honza Homola tu totiž dokázal, že i jako sólista má co nabídnout. Krom autorství hudby i textů a kytarového doprovodu je mimochodem i autorem nápaditého obalu. A i když prý autorský projekt rozhodně nic nemění na jeho účasti v mateřské kapele, kvalitativně ji rozhodně převyšuje.
HODNOCENÍ LN *** Homolka Tobolka
Soundmachine/Sony Music 2009
