Svět v roce 2011
Francie má za sebou rok dramatických událostí a nepopulárních politických kroků.
Začalo to na jaře drtivou porážkou vládní pravice v regionálních volbách. V létě se rozhořelo drama okolo vyhošťování Romů přišlých z Rumunska a Bulharska do zemí původu. Na podzim pak vypukly masové demonstrace, které doprovázely schválení penzijní reformy. Následně přišly na řadu šachy ve vládě, kdy prezident Nicolas Sarkozy nejprve odvolal dosavadního premiéra Francoise Fillona, aby ho poté dosadil zpět do čela kabinetu. Výměna se však nevyhnula řadě ministrů včetně šéfa diplomacie Bernarda Kouchnera.
Výsledkem souhry všech událostí byl rekordní pokles Sarkozyho popularity, která se podle průzkumů ze začátku prosince pohybovala okolo 24 procent.
Sarkozy v posledních měsících ukázal, že dokáže tvrdě prosazovat svá rozhodnutí navzdory tomu, že to vyvolává nespokojenost u značné části obyvatel. Ale nic naplat, blíží se poslední rok, kdy je možné napravit si reputaci před prezidentskými volbami, které Francii čekají v roce 2012. Sarkozy ještě neoznámil, zda se bude ucházet o další pětiletý mandát. Toto rozhodnutí podle svých slov nechává až na podzim 2011. Všeobecně se však předpokládá, že si tuto příležitost ujít nenechá, a tak by se měl pokusit získat ztracenou přízeň zpět.
Jisté je, že mu na pravici roste velký rival v podobě Marine Le Penové z Národní fronty. Tato pravicová strana chystá na polovinu ledna kongres a předpokládá se, že Le Penová v čele strany nahradí svého otce Jeana-Marieho Le Pena, který stranu před téměř 40 lety založil a od té doby ji i vedl. O Le Penové se již teď hovoří jako o žhavé kandidátce na příští hlavu státu. Odloudit Sarkozymu pravicové voliče by ale mohl i jeho dlouholetý konkurent a bývalý premiér Dominique de Villepin, který Sarkozyho nazval „jedním z problémů Francie“. Svého kandidáta do voleb bude v příštím roce vybírat i levice, která by se ráda vrátila po dvaadvaceti letech opět k moci. Ankety, vítězství v březnových krajských volbách i Sarkozyho pokles popularity vypovídají o tom, že opoziční Socialistická strana má před sebou celkem optimistické vyhlídky. Během roku by se měly odehrát stranické primárky, které určí jediného kandidáta. Prozatím se dokola hovoří o několika jménech. Jedním z nich je dosavadní šéfka strany Martine Aubryová, dalším generální ředitel Mezinárodního měnového fondu Dominique Strauss-Kahn, ve hře však zůstává i neúspěšná prezidentská kandidátka z roku 2007 Ségolene Royalová.
Úspěch ve světě nebo dítě Podle listu The Economist tak může Sarkozymu vrátit hlasy voličů jedině kredit na mezinárodním poli. Již během francouzského předsednictví Evropské unie v druhé polovině roku 2008 prokázal, že se rád a s plným nasazením zhošťuje „hlavní role“ na světové politické scéně. Příští rok tak dostane hned dvě šance zazářit - již od listopadu Francie předsedá skupině G20, od ledna se k tomu přidá předsednictví skupiny G8.
Práce však Sarkozyho čeká i v rámci EU. Společně s německou kancléřkou Angelou Merkelovou prosadil revizi Lisabonské smlouvy, která bude rozšířena o dodatek umožňující vytvoření trvalého záchranného mechanismu pro zadlužené státy eurozóny.
Britská média pak spekulují ještě o jednom receptu na zvýšení Sarkozyho šancí u voleb. Tím by podle listu The Times mohlo být dítě, po kterém údajně francouzský lídr touží, aby si zvýšil popularitu. List však odkazuje jen na vyjádření jeho manželky Carly Bruniové Sarkozyové, která se před časem nechala slyšet, že by byla ochotna dítě i adoptovat, pokud nebude moci otěhotnět. Zprávu pak z britského listu přebíraly i francouzské servery.
Vedle předvolebního šílenství Francii v roce 2011 čeká debata o řadě ekonomických reforem. Během roku také vejde v platnost letos schválený zákon o zákazu nošení burek (oděvů zahalujících celou postavu) na veřejnosti.
