Nick Hornby britský spisovatel
Když Arsenal o minulém víkendu překvapivě prohráli v anglické lize se Stoke City, mohla klidně vzniknout mírně nahořklá kapitola pro Fotbalovou horečku. Jenže další díl stěžejní bible fotbalových fanoušků, která v roce 1992 vyšla britskému spisovateli Nicku Hornbymu, už pravděpodobně nikdy čtenáři do ruky nedostanou.
Přitom by bylo zajímavé zjistit, jak nejznámější příznivec klubu ze severního Londýna prožíval zisk tří anglických titulů, účast ve finále Ligy mistrů nebo stěhování z tradičního stadionu Highbury na moderní Emirates Stadium. To všechno Hornby nestihl v původní verzi zaznamenat. „Jenže taková pokračování se povedou jen vzácně,“ odolal Hornby svodům, aby se znovu rozvyprávěl o silné posedlosti Arsenalem, na jehož zápas ho otec poprvé přivedl už před čtyřiceti lety.
Letos jedenapadesátiletý Hornby navíc už úplně obyčejným divákem nikdy nebude. Pro ostatní příznivce se stal kultovní postavou, i když nikdy nevyběhl na trávník po boku Fabregase, Adebayora nebo Walcotta. Jeho bestseleru se jen ve Velké Británii prodalo přes milion výtisků a postupně vyšel v mnoha zemích světa včetně Česka. „Ta kniha můj vztah ke klubu změnila. Osobně jsem se setkal s hráčskými legendami, známé mám i ve vedení klubu. Dnes bych psal z jiné perspektivy. Úhel pohledu byl přitom při tvorbě originálu velmi důležitý,“ vysvětlil Hornby, jak by ho role prominentního příznivce „Gunners“ literárně znehodnotila. Nezměnil se však jenom Hornby, ale také fotbal samotný. „Dřív jsme sledovali z tribun jen domácí hráče, kteří si po konci kariéry museli hledat zaměstnání. Nyní vidíme téměř výhradně zahraniční fotbalisty, kteří pravděpodobně nikdy vydělané peníze neutratí,“ shrnul bouřlivou proměnu poměrů v Premier League.
V souvislosti s Fotbalovou horečkou se mluví o tom, že k Arsenalu přitáhla další zástupy fanoušků, kteří ale tradiční klub berou jen jako módní záležitost, a pravověrní fanoušci ustupují do menšiny. Takový výklad Hornby odmítá. „Drtivá většina výtisků Fotbalové horečky se prodala do roku 1995. To znamená, že tito ,nováčci‘ sledují Arsenal víc jak deset let. Číst podobné myšlenky mi připomíná postoj starousedlíků, kteří nehovoří s přistěhovalci, protože ti do města přišli teprve před třiceti lety.“
