Úterý 25. ledna 2022, svátek má Miloš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Hořet proti hlasu většiny

Česko

Sledovat experimentální film inspirovaný Janem Husem je dřina, která se vyplatí.

Lidí, kteří by se hrnuli do sledování většinou černobílého, divácky náročného experimentálního snímku na téma osobní mravnost, je pět a půl.

Filmař, jenž se do takového počinu pustí, si to musí uvědomovat. Výsledek pak těžko může být něčím menším než dílem z absolutního autorského přesvědčení. Film Jan Hus – mše za tři mrtvé muže režiséra Miroslava Bambuška v distribuci závratná návštěvnost jistě nečeká. Hodí se spíš na festivaly: momentálně soutěží v sekci Česká radost na přehlídce dokumentů v Jihlavě. Diváckou kvantitu tu nahradí kvalita: nepočetné publikum, které na film zavítá, má šanci odnést si silný zážitek, vykoupený nicméně neběžnou diváckou námahou.

Titulní tři mrtví muži jsou Polák Ryszard Siwiec, Angličan Graham Bamford a Němec Oskar Brüsewitz. Všichni tři se v druhé polovině 20. století dobrovolně upálili na protest proti režimům, které páchaly nebo umožňovaly bezpráví. V Bambuškově filmu jejich osudy spojuje český reformátor, který se zjeví v současnosti ve snaze aktualizovat své učení.

Bambušek vypráví jazykem velmi originálním, ale zároveň náročným. Používá zrnitý, tmavý, mnohdy neostrý obraz, nenechá kameru chvíli v klidu, rozsekává realitu před kamerou do myriád střípků. Oč je obrazová stránka záměrně redukovanější, o to bohatší je zvuková stopa, sestávající z promluv, syrové hudby a pestré palety ruchů. Herce pak režisér staví do výjevů, které se někdy pohybují v mantinelech konvencí hraného filmu, jindy je svou stylizací daleko překračují. To, co nejdřív vypadá jako nesourodá změť bizarních obrazů, se postupně spojí v promyšlené struktuře. Jejím leitmotivem je péče o duši v platónské tradici: taková, která duši nenechá umdlít v pohodlné slepotě a ve stereotypu, jak by si totalitní režimy velmi přály. Výmluvný je zejména moment, kdy badatel v Polsku konce 60. let likviduje pozůstalost po Siwiecovi, aby jeho poselství „nerušilo lidi“.

Film vedle citací Husa používá i texty Wycliffa, Františka z Assisi, Homéra či evangelium sv. Matouše. Spojuje je v poctě lidem, kteří udělali, co považovali za nutné, s vědomím jen minimálního okamžitého dopadu na stav věcí. Byli to outsideři, podobně jako Bambušek ve svém experimentování. Hlas takových lidí – a tvůrců – je ale nakonec daleko důležitější než hlas většiny, hlas průměru.

HODNOCENÍ LN **** Jan Hus – mše za tři mrtvé muže

ČR 2009 Scénář a režie: Miroslav Bambušek Distribuce v ČR: AČFK Premiéra: 24. 10. 2009

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...