Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Horký objev pod věčným ledem

Česko

Pod antarktickými ledovci to vře, dokládá objev britských geologů

Sopku pod ledem, která patrně přispívá k jeho tání v části Antarktidy, objevilo radarové snímkování.

I když se ze vzduchu zdá Antarktida být dokonale sevřena ledem a sněhem, na povrch vystupuje i několik aktivních sopek. Asi nejslavnější z nich je hora Erebus na Rossově ostrově, která už od 70. let „soptí“ pod soustavným dozorem vědců.

Geologové se nenechali uchlácholit relativním klidem na povrchu a domnívali se, že by se aktivní vulkány mohly nacházet i pod věčným ledem. Ale až do tohoto týdne se nepodařilo žádné sněhem skryté ohnisko objevit.

Za čerstvým objevem stojí radar a dva geologové: Hugh Corr a David Vaughan z Britské antarktické služby (British Antarctic Survey). Ti v online vydání časopisu Nature Geoscience zveřejnili analýzu mapování oblasti kolem ostrova Pine Island (pojmenovaného podle americké lodi, která lokalitu mapovala).

Ledovec s falešným dnem Geologové si všimli podivné anomálie na záznamech pořízených radarovým snímkováním z malých letadel v letech 2004 až 2005. Na ploše asi 23 tisíc čtverečních kilometrů došlo ke dvojímu odrazu signálu - ze dvou různých hloubek. Část svazku radarových paprsků se odrazila od nějaké vrstvy materiálu, která leží v hloubce 100 až 700 metrů pod povrchem ledu. Zbytek svazku pronikl na skutečné rozhraní skály a ledovce, které leží minimálně o několik set metrů níže.

„Falešné dno“ vrhá tak silný odraz, že při předchozích radarových snímkováních stejné oblasti z let 1981 a 2004 si vědci slabý odraz od skály vyložili jako chybu. Corr a Vaughan stejnému omylu podle vlastních slov nepodlehli jenom kvůli zlepšením v technologii čtení radarových snímků.

Oba geologové se domnívají, že elipsa o rozměrech 145 a 190 kilometrů je v ledu uložená vrstva sopečného spadu. Její objem odhadují asi na 0,019 až 0,31 kilometrů krychlových, tloušťku asi jen na 0,3 milimetru. Ale popela v ní může být pouze malý podíl. Proto je odhad objemu spadu, a tím i síly erupce, nepřesný.

„Přesto šlo patrně o nejsilnější sopečný výbuch v Antarktidě za posledních 10 tisíc let,“ řekl časopisu Nature Vaughan. Sám ale přiznává, že jde o hrubý odhad. „Jednou snad provedeme vrt a budeme si to moci ověřit,“ doufá britský geolog.

O co Alexandr při dobývání světa přišel Vědci si ale nemusí zoufat, dospěli i k exaktním výsledkům. Podařilo se jim poměrně přesně datovat dobu erupce. Nejprve podle tloušťky ledu nad vrstvou popele a rychlosti jeho ukládání odhadli tento údaj přibližně. Vyšel jim poněkud cimrmanovsky rok 207 př. n. l plus minus 240 let. Pak ve zveřejněných popisech vzorků získaných z vrtů v jiných místech Antarktidy hledali stopy spadu (například kyseliny sírové). Podle něj čas erupce odhadli na rok 325 př. n. l. „Asi k ní došlo za života Alexandra Velikého, ale přesněji to určit neumíme,“ řekl Vaughan pro deník New York Times.

I když sopka dnes pod ledem nenabízí tak zajímavé vizuální vjemy jako tučňákům z doby Alexandra Velikého, neznamená to, že je neaktivní. „Objev mění naši představu o tom, jaká teplota panuje pod ledem,“ řekl pro Nature glaciolog Sridhar Anandakrishnan z Penn State University a vysvětlil: „Všechny budoucí modely pohybu ledu v západní Antarktidě musí brát v úvahu geotermální teplo.“

***

Radarový průřez ledovcem v okolí sopky

Na nákresu je přibližně vyznačena podoba oblasti, kam dopadl spad (přerušovaně) a přelety mapovacího letounu nad oblastí vulkánu (červeně). Radarový průřez oblastí mezi oběma písmeny A můžete vidět na vedlejším obrázku.

Na zpracovaném záznamu radarového sledování (echogramu) je vidět vrstva sopečného spadu uprostřed ledovce jako první tmavá linka pod povrchem. Všimněte si, že záznam odrazu od vrstvy popela směrem ke krajům slábne, jak slábne vrstva popela. Na rozdíl od stále stejně silné spodní linky, která vyznačuje rozhraní mezi ledem a podkladovou skálou. Přerušovaná čára vyznačuje jedno z míst, kde vědci odhadovali stáří sopečného spadu.

Namazaný ledovec

Tání nebo naopak nabývání ledovců dnes vysvětluje každý druhý. Ale lubrikace ledovců vodou rozpuštěnou sopečnou činností probíhající pod ledem nebývá nejobvyklejší zdůvodnění. Právě to se ale dost možná děje u ledovce v antarktické zátoce Pine Island. Ale i přesto, že vulkán urychluje klouzání ledovce do moře, už to není, co bývalo: před více jak dvěma tisíci lety sopka propálila do stejného ledovce několikakilometrový otvor.

Autor: