Hořký žert Kunderův

Vté změti spíš záporných zpráv o vraždách, porážkách a pomluvách je pro mne asi nejvíc šokující ten hořce kunderovský žert, žert udavačský. V době normalizace jsem měl dvě knihy, k nimž jsem se vracel pravidelně, snad každý rok. Škvoreckého Lvíče a Kunderův Žert. Obě, každá jinak, mi pomáhaly přežívat, bavit se, přemýšlet. (...) Znám dost těch, kteří ochotně udávali a teď mají čisté svědomí. Neboť mají slabou paměť. Ale to nebude Kunderův případ, řekl bych. Když se zpětně probírám jeho dílem, které jsem kdysi přečetl (nikoliv komplexně), soudím, že třeba právě v Žertu se vyrovnává i s touto svou vinou. (...) Vždyť možná i ten Jahnův udavač práskal, protože tenkrát komunistům věřil. Jenže tenkrát jedno takové udání mohlo zrazeného stát i život. Věděli to udavači? A jsou mravnější ti, kteří v sedmdesátých létech byli ochotní udávat, ač třeba nakonec nemuseli? Neumím odpovědi na tyhle otázky. Ale kladu si je, přemýšlím o hořkém životním žertu autora Žertu.