Opodál projíždí kůň a točí se mlýnské kolo. Všechno jemně vrčí, klape, ťuká, cinká. Ne, není to tradiční betlém. Za tímto už více než deset let jezdívají do Horní Lidče tisíce lidí. I z velké dálky a nejen přes Vánoce.
Důvod je zřejmý – nic podobného jinde neuvidí. „Chtěli jsme tak trochu jiný betlém,“ přitakává Josef Tkadlec. Dlouholetý starosta obce byl tím, koho kdysi napadlo vybudovat tuto unikátní atrakci. „Poprvé mi to blesklo hlavou, když jsem jel na běžkách na Pulčiny a kochal se okolím,“ vzpomíná. „Říkal jsem si, že by bylo skvělé zdejší krajinu vzít a udělat z ní součást betlému.“
 |
Tkadlec je sám velkým obdivovatelem betlémů. Zvláště slavného třebechovického, ale také třeba v Jindřichově Hradci či na Slovensku v Rajecké Lesné. „To jsou neuvěřitelně nádherná díla,“ oceňuje. „Ale já jsem toužil i po troše poezie, hudbě, nějakém doprovodném příběhu.“ líčí.
Přitom přiznává, že jeho původní představy se od reality dost lišily. Podobu jim daly až ruce mnoha řemeslníků, které pro svou myšlenku nadchl.
Jako prostory posloužila prázdná půda nového zázemí pro kostel. Získali architekta i technické specialisty. Na řezbářském sympoziu na Vysočině pak starosta potkal Kamila Andrese, restaurátora slavného Proboštova betlému v Třebechovicích. Ten se stal nadšeným poradcem. Ukázal na vhodné řemeslníky a podpořil myšlenku rozpohybovat část figur.
„Ale ne dřevěnými ozubenými koly, jako je to u starých vzácných betlémů. Naše mechanika je založená na železe, ložiscích, motorcích,“ upozornil Tkadlec, jemuž s technickým řešením zásadně pomohl jeho bratr Zdeněk. „Za sto let to možná budou lidé obdivovat.“
Dali dohromady řezbáře, grafiky, osvětlovače i specialistu na informační technologie. Betlém nakonec vytvářel asi padesátičlenný tým lidí. Do zkušebního provozu dílo poprvé uvedli v prosinci před jedenácti lety. Nešlo jen o nepřeberná zákoutí či ústřední jesličky s postavami vyřezanými valašskoklobouckým umělcem Zdeňkem Matyášem. Netradiční je i projekční plocha, na níž návštěvníci betlému mohou zhlédnout nadčasový film.
„Promítání je jednou denně, ve dvě hodiny. Betlém je vypnutý, zatemněný, jsou z něj vidět jen obrysy,“ popisuje průvodkyně Lucie Manová. „Na oponě se promítne příběh, na člověka působí jen hudba a mluvené slovo. Na konci se pak betlém rozsvítí a rozpohybuje.“
Film přibližuje staré zvyky
Film je udělaný tak, aby jej diváci mohli vidět opakovaně a pokaždé si odnesli jinou myšlenku. Přibližuje nejzajímavější historické momenty, události, zvyky, stará původní řemesla, tak jak se v průběhu staletí vyvíjel život v našem kraji, na moravsko–slovenském pomezí.
Samotné dílo, jež se rozprostírá na ploše 170 metrů čtverečních, zobrazuje vývoj kultury, tradic a řemesel z Valašska i Slovenska. Jedna část je věnována jen Cyrilu a Metodějovi. Figur je tu přes 200, z toho 75 se pohybuje.
Betlém v Horní Lidči je mistrným řezbářským dílem (2022).
Návštěvníci v něm poznají i známá místa. „Je tu celkem 120 staveb, z toho 40 jsou turisticky významná místa Zlínského i Trenčínského kraje,“ přibližuje Manová. Třeba Velehrad, Hostýn, Květná zahrada, vsetínský zámek či Trenčínský hrad. Celé to může působit jako takový hezký plastický katalog turisticky zajímavých míst v okolí. A tento účel má betlém skutečně také plnit.
„Jsem pro to, abychom se tady v oblasti cestovního ruchu vzájemně podporovali,“ upozornil Tkadlec. „Myslím, že toto je velmi dobrý obrazový prostředek.“ Nepochybuje o tom, že hornolidečská atrakce dělá službu celému kraji. „Průvodkyně umějí popovídat o jednotlivých místech, neváhají je lidem doporučit a poslat je tak prozkoumat okolí,“ upozornil.
Sekáče pohání osm ložisek
Sladit to všechno dohromady dalo pořádnou práci. Každý kousek je promyšlený, každou hýbající se figurku ovládá skryté zařízení. „Aby se třeba tady sekáč mohl pohybovat, je na to potřeba osm ložisek, která jsou pod scénou a návštěvník je nevidí,“ objasňuje starosta. Betlém není definitivně dokončený. Naopak, v brzké době se chystá jeho rozšíření.
„Nazrál čas na nějakou větší údržbu. Rozhodli jsme, že do toho výrazně sáhneme,“ plánuje Tkadlec. Vyměnit by se mělo softwarové vybavení a část mechaniky. Některé statické figury se začnou pohybovat, některé přibudou zcela nové. Místo pro rozšiřování stále je.
Zásadní změnou však je, že se betlém otevře i handicapovaným návštěvníkům. Před pár týdny tu nainstalovali schodišťovou sedačku, která k němu vyveze návštěvníky se sníženou pohyblivostí. Velkým posunem bude lepší zpřístupnění celé atrakce nevidomým.
„Kdysi mě až dojalo, když jsem tu měl skupinu slabozrakých a nevidomých a vytahoval jsem postavu Josefa, aby si ji alespoň prohmatali,“ říká Tkadlec.
Kvůli betlému přijede přes 10 tisíc lidí
Nyní nově vzniknou brožury v Braillově písmu i koutek s figurami určenými k tomu, aby si je návštěvníci mohli „prohlížet“ pouze dotyky. Tyto úpravy mají být hotové v půlce příštího roku. Ostatně i to je doba, kdy se dá do Horní Lidče na betlém jít podívat. Je totiž otevřený každý den kromě pondělí po celý rok.
„Není to typicky ježíškovská atrakce. Hodně návštěvníků míváme i přes velké prázdniny,“ popsala Manová. „Užít si Vánoce v létě, to jen tak nezažijete.“ Zároveň si však myslí, že tu pravou atmosféru získává betlém až v adventním čase a období okolo Vánoc, kdy se tu také odehrává spousta programů pro školy a školky zaměřených na vánoční obyčeje.
Návštěvnost betléma je 10 až 14 tisíc lidí ročně. V poslední době ji přibrzdil covid, ale nyní už zase stoupá.
„Přitom tady nejsme typickým betlemářským krajem,“ připomněla Manová. „Horní Lideč je zkrátka ale v tomto ohledu raritou, lidé tu jezdí obdivovat umělecké dílo.“
