Čím píšeme na tabuli? No přece křídou, ale když ji u tabule berete do ruky, víte, co vlastně držíte? Asi vás nenapadne, že je to kousek velmi staré horniny, která vznikla před osmdesáti miliony let na dně tehdejšího moře. Ještě zajímavější je zjištění, že ten kousek bílé psací křídy, což je ve skutečnosti špatně zpevněný vápenec, tvoří převážně schránky planktonických organismů (dírkovců, kokolitů, řas a malých mlžů). Pohromadě je drží velmi jemný cementační tmel, což není nic jiného než zpevněné vápnité bahno.
Pět miliard schránek Během dlouhých geologických věků se na dně moří a oceánů nahromadila obrovská souvrství tzv. biogenních usazenin. Jaký je dnešní podíl planktonických organismů na hlubokomořské sedimentaci, ukazuje vzorek jednoho centimetru krychlového bahna, vyzdvihnutého z hloubky 1000 metrů. Obsahoval 5000 schránek větších dírkovců, 200 000 menších dírkovců a 230 000 úlomků, 7 milionů kokolitek, přes 4,5 milionu rabdolitů, 150 000 kosterních elementů živočišných hub, 100 000 mřížovců a rozsivek.
V jiném vzorku, tentokrát to byl 40 milionů let starý písčitý slínovec, bylo napočítáno dokonce pět miliard maličkých schránek dírkovců. Drobní, mnohdy mikroskopičtí tvorové, kteří se podílejí hlavní měrou na tvorbě mořských usazenin, mohou mít schránky buďto křemité, nebo vápenité.
Z těch prvních jsou nejhojnější mřížovci (Radiolaria) a rozsivky (Diatomaceae), druhou skupinu zastupují hlavně planktoničtí dírkovci (Foraminifera) a kokolitky (Coccolithophorida). Jak mřížovce, tak i dírkovce bychom nalezli již v prvohorních mořích. Vápnité schránky odumřelých dírkovců se hromadí v hloubkách od 700 do 6000 metrů, kde vytvářejí tzv. globigerinové bahno (podle čeledi Globigerinidae). Ve větších hloubkách už nejsou, tam by se jejich vápnité schránky rozpustily.
Globigerinové bahno pokrývá téměř 130 milionů km2 dna dnešních oceánů. Jeho vrstva narůstá každých tisíc let o dva centimetry. V jednom gramu usušeného sedimentu bylo napočítáno přes 6000 schránek dírkovců. Naproti tomu schránky mřížovců jsou hlavní složkou hlubokomořských usazenin. Hromadí se hlavně na dně Tichého a Indického oceánu, a to v hloubkách od 3600 do 8100 metrů. Rychlost sedimentace je v těchto hloubkách menší, nepřesahuje pět milimetrů za 1000 let.
Mezi další významné budovatele mořského dna patří rozsivky. Jsou to jednobuněčné, vysoce specializované řasy, nepřesahující jednu desetinu milimetru. Žijí v mořích i sladkých vodách, kde se jejich křemité schránky hromadí v takovém množství, že vytvářejí mocné diatomitové vrstvy, dnes známé jako křemelina. V Kalifornii dosahují mocnosti až půl kilometru! Křemelina je výchozím materiálem při výrobě porcelánu.
Nejmenšími, ale rovněž nezanedbatelnými horninotvornými organismy jsou jednobuněčné bičíkaté řasy kokolitky. Jejich schránky jsou složeny z drobných vápnitých destiček, které spolu s jílovitou složkou vytvořily na konci druhohorní éry dnešní útesy bílé psací křídy v jižní Anglii a na ostrově Rujaně. Tak už víte, čím píšete?
Knihu Bořivoje Záruby nazvanou Jak se loví dinosauři vydalo nakladatelství Euromedia Group. Text upravila redakce Lidových novin.
***
Vápnité schránky odumřelých dírkovců se hromadí v hloubkách od 700 do 6000 metrů
