PRAHA Pouze ve dvou, bez kyslíku a šerpů, jak bývá jejich tradičním zvykem, se vydali na dalekou cestu za zdoláním dvou himálajských osmitisícovek. A uspěli.
Radek Jaroš (44) se 5. května díval na svět z Dhaulagiri (8167 m) a o pouhých 16 dnů později i z páté nejvyšší hory světa Makalu (8462). Dohromady zlezl již osm osmitisícovek ze čtrnácti a vyrovnal tak bilanci dosud nejúspěšnějšího Čecha Josefa Rakoncaje.
Jarošův parťák Zdeněk Hrubý (52), poté co si s Jarošem podal ruku na vrcholu Dhaulagiri, si však pro vyčerpání vrcholový útok na Makalu rozmyslel.
Hrubý: Neriskoval jsem průšvih „Už jsem se na cestu na vršek moc necítil,“ vysvětloval. „Na Makalu jsme totiž doslova vyletěli v několika dnech a já cítil, že nemám situaci plně pod kontrolou. Rychle jsme vylezli až skoro nahoru, bylo to už ale fakt dost na hraně. Kdybych šel za Radkem na kopec, riskoval bych velký průšvih... A přitom moje rozhodování ani moc neovlivnil mrtvý šerpa ve vedlejším stanu...“
Možná i proto, že Hrubý (vystoupil již na šest osmitisícovek) odhadl ve stěně Makalu svůj stav, mohli oba včera v Praze o drsné himálajské pouti vyprávět.
Na Dhaulagiri navíc zachránili život několika polským a španělským horolezcům.
Jaroš při sestupu z Dhaulagiri našel v notně zbědovaném stavu dva španělské horolezce; Hrubého poslal dolů pro pomoc a dlouhé hodiny oba nešťastníky na laně spouštěl do nižší nadmořské výšky...
„Ve chvíli, kdy se už pomoc zezdola blížila a zdálo se, že je vyhráno, jeden z nich se na laně špatně přecvakl a zřítil se,“ líčil situaci Jaroš. „Letěl po sněhu snad dva metry od nás, skočili jsme ještě po něm, ale neměli jsme šanci. Druhý Španěl Jesus nám pak v základním táboře děkoval a brečel při tom. Pochopil, že bez nás by se už nikdy dolů nevrátil... A kdybychom nahoru nevylezli, i pro tyhle chvíle nebylo zbytečné na expedici jet...“
Velmi těžká chvíle potkala na Dhaulagiri i Hrubého. Chvilková nepozornost na ledovém svahu v téměř osmi tisících ho málem stála život...
„Na moment jsem ztratil koordinaci a špatně zasekl cepín,“ líčil zřejmě nejhorší vteřiny svého života. „Letěl jsem po svahu dolů, ale naštěstí se mi podařilo o sto metrů níže pád zastavit... Znova se potvrdilo, že o Dhaulagiri se neříká jen tak náhodou, že je to hora prevít...“
Na vrchol Makalu se Jaroš vydal už bez únavou zmučeného Hrubého, za to však po boku jednoho Skota. „Z posledního výškového tábora jsem vycházel už v půl druhé v noci za šíleného mrazu,“ líčil Jaroš svůj výstup. „Když jsem se o 12 hodin později dostal na vrchol, ničilo mě zase nezvyklé vedro. Byl jsem téměř „na brzdách“, skoro za stoprocentní hranicí svých možností. A právě příběh těch dvou Španělů mě nutil k absolutní obezřetnosti; strašně jsem se soustředil na každý krok,“ dodal muž, který si domů sice přivezl omrzliny nohou, ale hlavně - svůj život...
