Houslař Alexandr Švýcarský (34) si nedávno přivezl zlatou medaili za nejlepší houslařskou práci z mezinárodní soutěže stavitelů nástrojů Henrika Wieniawského v Poznani.
V Americe, v Japonsku i v Evropě končí housle z dílny Alexandra Švýcarského vždy v dobrých rukou. U nás na ně hraje třeba Josef Suk nebo primárius Českého filharmonického kvarteta Pavel Eret, který o kopii nástroje z roku 1738 prohlašuje: „Jediné, co chybí mým guarnerkám od Alexandra Švýcarského, je oněch tři sta let, jež má originál.“
* LN Po staletí zůstávají pro houslaře nedostižným vzorem housle Antonia Stradivariho. Virtuoska Silvie Hessová přesto tvrdí o vaší kopii stradivárek, že se zvukem vyrovná originálu. V čem spočívá tajemství vaší úspěšnosti?
Aby nevznikla mýlka, měl bych podotknout, že podle Stradivariho vzorů stavím housle jen výjimečně, převážně pro soutěže. Také si nemyslím, že bych byl jedině já výrazně úspěšný. Úroveň houslařiny stoupá rok od roku. Vždy byla důležitá inspirace starými kvalitními nástroji. Houslaři, kteří se prosazovali v 50.-60. letech minulého století - u nás především Přemysl Špidlen, Vladimír Pilař, Karel i Josef Vávrové a další - pozvedli úroveň předválečné práce. Díky jejich otevřenosti k žákům, ale také vzhledem k jejich náročnosti se může kvalita nástrojů dál rozvíjet.
* LN V šestnácti letech jste pod vedením Josefa Vávry postavil své druhé housle. Vyššího školení se vám po houslařské škole v Lubech u Chebu dostalo od Tomáše a Vladimíra Pilařových v Hradci Králové. Jak na svou stáž vzpomínáte?
K Pilařům jsem nastoupil s nadšením, pracovalo se od sedmi ráno, končili jsme třeba v deset v noci. Nikdo jiný u Pilařů nesetrval tak dlouho - rok a půl - a dodneška nám vydržel kamarádský vztah. Já s nimi nejen pracoval, ale vlastně i bydlel. Vzpomínám na to strašně rád, i na tu Vladimírovu krásnou netrpělivost. Opakoval třeba prastaré houslařské moudro: „Houslař se učí celý život!“ A vzápětí dodal: „Ale něco musí umět hned.“
* LN Kdo se uchází o přijetí do Kruhu umělců houslařů, zpravidla se modlí, aby aprobační zkoušku neskládal u Přemysla Špidlena. Pokud vím, právě na vás to ale padlo?
Samozřejmě, že u mistra Přemysla Špidlena se uchazečova práce ocitne pod pečlivým drobnohledem. Já si to ale jako hrdopych tolik nepřipouštěl, a pokud už uděláte zkoušku do Kruhu u Přemysla Špidlena, myslím, že to má jistou váhu.
* LN Půldruhého roku jste pracoval v londýnské dílně Floriana Leonharda, kde jste se zabýval opravou vzácných nástrojů a výrobou jejich replik...
Dnes už se věnuji restaurátorství spíš výjimečně, protože nové housle jsou to, co mě baví především. Jenomže Londýn je jedním z největších center, kde se setkáte s neuvěřitelným množstvím starých italských nástrojů. Když máte to štěstí a dostanete se do opravdu dobré restaurátorské dílny, tak před vámi na stole leží stradivárky každý den. Jako houslař člověk obvykle začíná s nějakým modelem podle Stradivariho, a není nejšťastnější způsob pracovat jen podle fotek či obrázků a nikdy nemít v ruce pravé stradivárky.
* LN Přesným propočtem rozměrů stradivárek se zabýval už houslista Antonio Bagatella, ale housle postavené podle jeho teorie dobře nezněly. A německý houslař Martin Shleske docílil u nového nástroje téměř stejné rezonance jako u stradivárek, jenže výsledný zvuk zklamal. Čím to, že zatím selhaly i počítačové metody a chemická analýza laků?
Nechci tvrdit, že ve všem všudy selhaly, protože jsem se o počítačové metody nikdy nezajímal. Taky mi nikdy nepřišlo příliš smysluplné, abych se zaobíral supermoderní měřicí technikou. Když už se ale ptáte, jak jsem docílil, že mé housle znějí jako stradivárky, je třeba si uvědomit, že ani Stradivarimu nezněly všechny housle skvěle. Pro mě hraje velkou roli intuice, pokaždé pracuji s jiným materiálem. V okamžiku, kdy si na začátku vybírám dřevo, musím už vědět, nakolik bude pro daný nástroj vhodné, jaké mu poskytne vlastnosti. To zřejmě staří mistři zvládali s ohromující jistotou.
* LN Zatímco uznávaný lyonský houslař Jacques Fustier staví své nástroje výhradně z českého dřeva, většina našich houslařů nakupuje smrk z Dolomitů a javor z Bosny. Týká se to i vás?
Ano, mám své zásoby, a navíc to správné dřevo neustále dokupuji. Kromě zmíněných zdrojů ale používám i český a italský smrk.
* LN Dříve venkovští houslaři zavěšovali housle v blízkosti kovářských kovadlin, protože věřili, že se tím zlepší rezonanční možnosti dřeva. Šlo o pověru?
Nedávno jsem četl o nově vyvinutém přístroji, kterým lze nástroj rozeznívat, takže byť jde o nové housle, jsou již rozrezonované. Osobně to beru spíše s rezervou. Myslím, že skutečnou hru na nástroj nikdo nenahradí. Je důležité, kdo má nástroj v rukou a jak jej rozehrává. Jsem přesvědčený, že virtuos dokáže pozvednout průměrný nástroj a průměrný houslista dokáže výjimečnému nástroji uškodit.
* LN Ani zkušený houslař prý nemá jistotu, jak budou hotové housle znít.
To je pravda, na druhé straně by ale nemělo dojít ani k žádnému strašnému zklamání. Mluvím aspoň sám za sebe, a to používám různé modely a typy konstrukcí - nejsem na tom jako ti, kteří staví jeden model celý život, a tak nutně předem tuší, jaký bude mít zvuk. Pro mě je zajímavější pouštět se do různých typů konstrukcí a stavět nástroje inspirované různými houslaři: výsledek je, že mají různé typy zvuku. Pokud ale dobrý houslař investuje tolik času i peněz do drahého materiálu, nemůže si dovolit postavit nástroj, který by zněl špatně.
