Hra smrti. Televize nutí lidi mučit

PAŘÍŽ/PRAHA Včera večer francouzská televizní stanice France 2 odvysílala šokující dokument Le jeu de la morte (Hra smrti). Zprvu to vypadá jako televizní vědomostní soutěž. Zdání vydrží až do doby, než hráči začnou trestat svého protivníka za špatné odpovědi elektrickými výboji. Čím více špatných odpovědí, tím větší síla proudu. Soutěžící se zmítá ve smrtelných mukách a jeho soupeři ho s radostí týrají dál.

Ve skutečnosti se nejednalo o hru, ale psychologický experiment, jehož cílem bylo ukázat, jakou moc má na lidi atmosféra televizního prostředí. Výsledek pokusu je však stejně zarážející jako pokus sám.

Autoři dokumentu se nechali inspirovat prací amerického sociálního psychologa Stanleyho Milgrama. Ten v roce 1963 provedl podobný experiment na univerzitě v Yale. Snažil se zjistit, kam až jsou lidé schopni zajít pod vlivem autority, a zjistit tak příčinu toho, proč během druhé světové války tolik lidí oddaně sloužilo nacistům.

Francouzští dokumentaristé vybrali osmdesát dobrovolníků, které nalákali bez příslibu finanční odměny na účast v pilotním projektu nové televizní show La Zone Xtreme. Smyslem hry bylo klást jednomu z hráčů sérii otázek. Když špatně odpověděl, ostatní soutěžící ho potrestali elektrickým šokem, jehož síla se stupňovala z 80 až na 460 voltů. Hráči stejně jako diváci neměli tušení, že na místě dotazovaného je ve skutečnosti nastrčený herec, který bolest pouze předstírá. Falešný hráč nazvaný Jean-Paul se svého úkolu zhostil velmi věrně. Hlasitě sténal, s rostoucí silou výbojů prosil spoluhráče o milost, až se nakonec zcela odmlčel. Všichni účastníci přistoupili na princip hry. Pouze devět z nich přestalo, když figurant začal jevit první známky bolesti. Sedm odstoupilo, když na něj přišly mdloby. Celkem 81 procent soutěžících dohrálo hru až do konce a bylo ochotno do protivníka vpustit 460voltový proud.

Jeden z tvůrců dokumentu, psychosociolog Christophe Nick, byl výsledky zděšen. Podle něj pokus dokázal, jak moc se lidé v televizní show nechají zmanipulovat povzbuzováním moderátorky a diváků. „Faktem je, že ve hře se stírají hranice mezi realitou a fikcí, takže i když vás partner prosí, abyste přestali, stále ve vás převládá pocit, že jste součástí hry,“ vysvětlil Nick médiím.

Aby se filmaři vyhnuli kritice, že se vůči dobrovolníkům chovali neeticky, po skončení natáčení hráče seznámili s tím, že byli součástí experimentu. Požádali je navíc o souhlas se zveřejněním jejich výkonu v televizi. Podle serveru France 24 pouze tři z nich odmítli. „Většina z nich byla nadšena, že se účastní pokusu, který může být něčím užitečný,“ řekl Nick. „Někteří by byli ochotni jít do toho znovu,“ dodal. Soutěžící byli zároveň srozuměni s tím, že jejich jednání bylo vyvoláno pouze okolnostmi hry a nijak nevybočovalo z normálu.

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.